Jihlava 19.5.1952
Pane rado!
Považoval bych si za neodpustitelné, kdybych Vám nevyslovil a nevyjádřil svůj poslední pozdrav.
Vy jste dal mému životu mnoho. Rád na to všechno vzpomínám! Pán Bůh vyměřil mi krátký život. Ale věřím, že nebyl nadarmo. Těší mne dnes, že jsem mu sloužil a že jsem Jeho služebníkem zůstal až dokonce. Odcházím s ním smířen. Těším se na oddech a na shledání se vš, kteří mne na věčnost předešli. Můj patron neměl delší život než já a v jeho osudu se mnou je tolik společného.
Mnoho bylo mých plánů, ale všechny byly podmíněny ví Boží. Ani ten nový oltář už asi nebude. Na něj jsem věnoval všechny intence ještě neodsloužené a uložené v družstvě. Jak jsem se na to všechno těšil. A zatím můj oltář neb. Zítra, až tento dopis dostanete, já už budu mít pomodlen svůj žalm: Nyní propustiž Pane i Požehnaný.
Děkujte Pánu Bohu za to!
Buďte těšitelem, pane rado, mamince i mým sourozencům - a mým rodákům vyřiďte i můj poslední pozdrav.
Mé myšl jsou sice neurovnané, ale vcelku svědčí o mém vyrovnání. Spoléhaje cele na spravedlnost Boží, loučím se s Vámi a za vše vyslovuji upřímné Pán Bůh zaplať!
Vzpomínám stejně i na slečnu a všechny její práce a starosti pro mne.
Věřím, že na mne nezapomenete po čas Vaší pozemské pouti a pak na šťastnou shledanou!
Loučí se a vzpomíná
Váš Jan Bula