3.8.1951 – první vlna poprav v případu Babice

Dnes uplynulo přesně 62 let od první vlny poprav osob v souvislosti s případem Babice. Běsnění a řádění komunistického režimu po vraždách tří funkcionářů MNV v Babicích na Třebíčsku, byť nebylo tak masové, snese srovnání s běsněním nacistů po atentátu na Reinharda Heydricha, neboť i bolševický režim využil vraždy k zastrašování a pronásledování skutečných i domnělých odpůrců zřízení a to v několika vlnách. Celkem bylo souzeno v patnácti procesech 107 osob. Bylo uděleno jedenáct trestů smrti, čtyři tresty doživotního vězení a další tresty v úhrné době 1429 let vězení.  

Nejprve však reálná fakta. Kolem půl jedenácté večer 2. července 1951 byli zastřeleni v budově babické školy, kde tehdejší rada MNV zasedala, řídící učitel Tomáš Kuchtík, předseda MNV, lesní dělník Josef Roupec, místopředseda MNV a skladník Bohumil Netolička, pokladník MNV. Těžce zraněn byl pak předseda babického akčního výboru Národní fronty, tesař František Bláha, který se následně stal předsedou MNV v Babicích. Dle protokolů StB z vyšetřování zločinu se měli celé akce účastnit údajný agent CIC, ale nejspíše člověk řízený StB, Václav Malý a mladý 24letý sedlák Antonín Mytiska, kteří byli přímo v budově školy a měli střílet a bratři Antonín (22let) a Stanislav (20let) Plichtovi, kteří ozbrojeni měli hlídat před budovou školy. Ač nebyla nikdy provedena balistická expertiza, která by jednoznačně prokázala, kdo střílel, všeobecně je přijímáno, že Malý s Mytiskou byli skutečně střelci a bratři Plichtové hlídali před budovou.

Okamžitě se rozjelo rozsáhlé vyšetřování a zatýkání, i když část osob souzených v následných procesech již byla v té době pod zámkem režimu několik týdnů a někteří, jako třeba R.D. Jan Bula, dokonce několik měsíců. Sám Bula byl zatčen již 30.dubna 1951, tedy 2 měsíce před vraždami. Neuvěřitelnou náhodou se již den před vraždami v blízkosti Babic nacházel i vojenský oddíl, nasazený hned den po vraždách na dopadení útočníků ukrývajících se v obilí v poli u Bolíkovic. Při této akci se strhla přestřelka, při níž zahynuli Václav Malý (objevují se však i spekulace, že jeho smrt byla pouze fingovaná a Malý, coby agent StB dožil svůj život v klidu v jiné části republiky) a Antonín Plichta. Stanislav Plichta byl při přestřelce těžce zraněn a na následku průstřelu páteře ochrnul. Antonín Mytiska pak byl zraněn lehce. Má se za to, že Václav Malý začal střílet na své druhy, o čemž by svědčil i průstřel páteře Stanislava Plichty, který přišel zezadu. Je to jedno z dalších podpůrných tvrzení pro spekulaci, že Václav Malý spíše než agent CIC byl agentem, nebo aspoň řízeným spolupracovníkem StB, který se však svým řídícím orgánům poněkud vymkl z ruky.

Ještě si dovolím jednu, často zmiňovanou spekulaci. Všichni tři mrtví funkcionáři nepatřili k těm nejhorlivějším zastáncům kolektivizace a tak se objevují občas i úvahy, zda i tato vražda nebyla ze strany StB plánována jako zastrašení ostatních funkcionářů a jako msta i s tím, že jejich smrt bude využita pro kriminalizaci celé řady sedláků tehdejšího jihlavského kraje bránících se kolektivizaci.

Opusťme však spekulace a vraťme se k historickým reáliím. Ať už byly příčiny akce jakékoliv, ať už ji má na svědomí jen skupina kolem Václava Malého, nebo ať šlo o akci plánovanou bezpečností, jisté je, že na chodbě babické školy zůstali ležet tři muži mrtví a jeden zraněný. V přestřelce s bezpečnostními orgány pak dva z pachatelů zahynuli.

Byť šlo o závažný zločin trojnásobné vraždy, dokázala tehdejší bezpečnost a justice připravit první velký proces již během deseti dnů. Myslím, že snad každý právník potvrdí, že připravit řádný proces ve zločinu trojnásobné vraždy, kdy má být souzena skupina čtrnácti osob ze zločinného spolčení, není otázkou dnů, ale měsíců. I tento hrůzný fakt, fakt krátkosti doby příprav procesu, vyvolává ne pochyby, ale přímo myšlenky o vykonstruovanosti procesu a zorganizování vraždy tří funkcionářů státní mocí. Do těchto úvah pak zapadá i fakt, že již dva dny před zahájením procesu, tedy 10.července 1951 vydal politický sekretariát KSČ ve složení Gottwald, Zápotocký, Široký a Slánský usnesení o schválení návrhu na rozsudek sedmi trestů smrti v chystaném procesu v Jihlavě.

Dne 12. července 1951 pak zasedlo 14 osob na lavici obžalovaných v prvním z procesů, který po babických událostech přišel, v Jihlavě před senát Státního soudu Brno ve složení: JUDr. Vojtěch Rudý, předseda, JUDr. Vojtěch Kočí a JUDr. Pavel Vítek, přísedící, a Antonín Hauf a František Dvořák, soudci z lidu. Prokuraturu zastupovali Emil Eichler, dělnický prokurátor, a JUDr. Josef Handl. Třetí den procesu pak byly vyneseny rozsudky. Sedm trestů smrti (Antonín Mytiska, Antonín Plichta st., Drahoslav Němec, František Kopuletý, Antonín Škrdla, František Pařil a Václav Drbola), dva rozsudky na doživotí (Alois Roupec a Karel Němec) a dlaších pět dlouholetých žalářů: Ladislav Brabenec na 25 let, Jindřich Nahodil na 23 let, Josef Vorlíček na 22 let, Božena Kopuletá na 20 let a Ludvík Stehlík na 20 let.

Ještě v týž den dostali obhájci příkaz podat odvolání, aniž by znali text a odůvodnění rozsudku. Toto odvolání bylo 1.srpna 1951 Nejvyšším soudem zamítnuto a hned 2.srpna 1951 byla zamítnuta i žádost o milost všech sedmi odsouzených k smrti a tak nastalo chmurné ráno pátku 3.srpna 1951, kdy na dvoře jihlavské věznice postupně vyhasly životy všech sedmi odsouzených.

Antonín Mytiska byl jediný z odsouzených, který se přímo účastnil vraždění (pokud lze věřit vyšetřování StB). Hospodář na třiadvaceti hektarech v Horním Újezdě, který musel vést hospodářství již od roku 1943, kdy mu zemřel jeho otec.

Antonín Plichta starší byl otcem bratrů Antonína a Stanislava (ten byl i přes své ochrnutí v roce 1953 oběšen též). Protinacistický odbojář a hospodář na statku v Šebkovicích, který se, jako politicky aktivní člověk, od dubna 1951 ukrýval před Státní bezpečností.Byl zadržen již 2.7.1951 u Ladislava Stehlíka.

Drahoslav Němec, dvacetiletý syn živnostníka Karla Němce (odsouzený na doživotí) z Rokytnice nad Rokytnou (zde byl administrátorem farnosti R.D. Jan Bula, jeden z dalších odsouených k smrti v souvislosti s babickým případem v jednom z následných procesů). Byl zatčen již 1.května 1951 za svou účast na několika akcích organizovaných Václavem Malým. Vlastního vraždění v Babicích se však nemohl ani zúčastnit, neboť tou dobou již dva měsíce dlel ve vazbě. Ani to však nebylo vzato na zřetel a i Drahoslav Němec skončil na šibenici.

František Kopuletý byl hajným v polesí Heraltice-Sádek, který bydlel v hájence zvané „Troják“ nedaleko Heraltic. Za okupace spolupracoval s výsadkem Spelter. Jeho první setkání s Václavem Malým proběhlo dne 16.4.1951, kdy jej v hájence právě v doprovodu Malého navštívil Drahoslav Němec. Osudnou se mu stala akce, kdy Malý s Němcem pod hrozbou zbraní dne 23.4.1951 přivedli k hájence předsedu MO KSČ v Heralticích Jaroslava Bohdálka. Zatčen byl i se svou ženou dne 28.4.1951. Ač se sám Kopuletý toho nezúčastnil, nebránilo nic soudu v tom, aby i nad ním byl vynesen trest smrti. Pokud se čtenář nad akcí přivlečení předsedy MO KSČ k hájence zamyslí, nejspíše jej také budou napadat myšlenky o řízené provokaci. Je známo, že komunisté běžně pronásledovali vojáky bojující na západní frontě, ale též i odbojáře s těmito „západními“ vojáky spolupracující.

Antonín Škrdla byl správcem polesí Mikulovice. I on za války spolupracoval s výsadkovou skupinou Spelter. I on byl počátkem dubna kontaktován Malým. U Škrdly Malý zanechal „důkazy“ z akce v Heralticích, které Škrdla, neboť s nimi nechtěl mít nic společného, zakopal. Již 30.4.1951 byl zatčen.

Poslední dva popravení, jejichž život skončil nad ránem 3.srpna 1951 na dvoře jihlavské věznice jsou R.D. Václav Drbola a R.D. František Pařil, jejichž osudu jsem se již v dřívějších článcích zmiňoval.

Ke jmenovaným mužům, jejichž život přesně před dvaašedesáti lety vyhasl na komunistických šibenicích, je třeba přidat i oběti babického zločinu, Tomáše Kuchtítka, Josefa Roupce a Bohumíra Netoličku, které lze také považovat za oběti bolševické hrůzovlády. Nebýt totiž únorového puče v roce 1948, těžko si lze představit, že by tito muži byli zavražděni. I na jejich smrti má nezákonný a zločinný bolševický režim svůj nezanedbatelný podíl.

Doporučuji všem diskutérům, kteří budou hanobit kteroukoliv z obětí komunistického teroru, kteří budou mít snahu zločiny bolševismu u nás bagatelizovat, aby tentokrát raději mlčeli. Děkuji.