Státní úřad spáchá zločin, ale viníkem je církev! Že, pane Streite?

Reaguji tímto na článek kolegy Streita z dnešního odpoledne, v němž si opět svou nenávistnou rétoriku otřel o církev. Článek, který zdánlivě popisuje fakta, ve skutečnosti s těmi fakty pracuje, mírně řečeno, zvláštně. Nemírně řečeno pak lživě a v němž šíří sprosté pomluvy na adresu Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou.

Nejprve mi dovolte jen velmi stručné odbočení do historie řádu. Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou (Ordo militaris Crucigerorum cum rubea stella) je jediný původně český řeholní řád a je dokonce i jediným mužským řeholním řádem, který byl založen ženou. Jeho zakladatelkou je totiž příslušnice vládnoucího českého královského rodu, svatá Anežka Přemyslovna, která jej jako laické špitální bratrstvo založila v roce 1233 u kostela sv. Haštala v Praze. Ještě za jejího života, za pouhé čtyři roky svého působení, v roce 1237, jej pak papež Řehoř IX. povýšil na řád s řeholními pravidly. Jeho hlavní náplní bylo zakládání a provozování špitálů a působení v duchovní správě. A již v té době, především díky přímluvám své zakladatelky, tento řád vlastnil poměrně velké majetky v Praze a blízkém okolí, které mu darovala či dokonce část nemovitostí i postavila královská rodina, především pak matka svaté Anežky, která kupříkladu od Řádu německých rytířů odkoupila a křížovníkům darovala kostel sv. Petra Na Poříčí se dvorem a vsi Rybníky, Hloubětín a Borotice, jak dokládá darovací listina datovaná k 6.2.1233.

Již za několik málo let (někdy kolem roku 1245) řád expanduje do Slezska, kde zakládá další špitály (Vratislav, Kluczborek), aby koncem století působil ve špitálech v desítkách míst v Čechách, ve Slezsku, ale též i ve Velkopolsku.

Husitské války řád těžce poškodily a tažení hord lůzy, které dodnes mnozí moji spoluobčané obdivují jako něco úžasného a skvělého, přineslo nenávratné zničení špitálů v Sušici, Klatovech, Českých Budějovicích a Litoměřicích, čímž nejen tato města pozbyla na nějakou dobu vlastních špitálů. Skutečně husitský pokrok, na nějž můžete být hrdí!!!

Zotavení řádu trvalo zhruba sto let, ale po něm se opět stává významným řádem v království. Nic však netrvá věčně a tak i tento vzestup ukončila reformace, nárůst protestantismu a s tím související ztráty držav v tehdy luteránském Slezsku.

Křížovníci pak hráli významnou úlohu při záchraně Prahy před pleněním švédskými vojsky při jejím obléhání v roce 1648, kdy ze svého konventu blízko pražského mostu vytvořili pevnost, kterou statečně bránili jak řeholníci, tak měšťané, či studenti. I díky této pevnosti se podařilo nakonec Prahu uhájit.

Pohromami pro řád mohly být i reformy Josefa II., který dokonce uvažoval, že by i tento řád zrušil (opět mi uniká logika obdivovatelů josefínských reforem, když oslavují někoho, kdo hodlal zrušit fungující špitální řád, ale to sem asi nepatří...), což se naštěstí nestalo, neboť než se k vydání takovéhoto patentu císař rozhodl, stihnul včas zemřít.

Přestože pak pro řád nastávaly horší a horší časy, stále dokázal naplňovat obě své role, tedy jak činnost špitální, tak působení v duchovní správě. Teprve pozemkové reformy z dob první republiky, které řád připravily o část statků, znamenaly postupné omezování špitální činnosti.

Skutečnou katastrofou však bylo až období nacistické okupace, kdy byly řádu zabrány pražské budovy pro potřebu státních úřadů a gestapa, a především pak období diktatury zločinné komunistické strany československa, kdy byly zabaveny prakticky veškeré majetky a členové řádu byli dílem protiprávně internováni, dílem posláni do uranových dolů a prakticky bylo zakázáno přijímání nových členů. I proto řád od roku 1949 do roku 1989 zaznamenal pokles počtu řeholníků z 53 na 13. I proto se v současnosti zaměřuje řád především na duchovní správu, ale stále aspoň přispívá, když už se aktivně nezapojuje, na různé sociální programy a především na provoz nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze.

Po této krátké historické exkurzi se pojďme podívat, co vytýkám článku pana Streita tentokrát. Krom celkem obvyklého plivání na oblíbeného zloducha páně Streita, Miroslava Kalouska, a kopání do politické mrtvoly Petra Nečase, si pan Streit neodpustil plivanec, a to lživý a sprostý, ani proti zmiňovanému Řádu křížovníků s červenou hvězdou, když napsal: „Abych uvedl i příklad, tak katolický Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, který má dvacet členů, se soudí a hodlá soudit se státem, Prahou (Ďáblice, Karlín, Slivenec) i dalšími subjekty o stavební parcely, činžovní domy, statky a lesy v hodnotě několika miliard. Co na tom, že tyto majetky byly zahrnuty ve finančních náhradách?“

Ano, Řád křížovníků s červenou hvězdou má v současnosti zhruba dvacítku členů, ale není to tak docela jeho vina, jak jsem již předestřel v předchozí části. Když někdo 40 let pronásleduje tuto komunitu, znemožňuje její přirozený vývoj, generační obměnu a naopak, dělá vše pro zlikvidování i žijících členů řádu (viz ono zavírání do pracovních lágrů při uranových dolech), nelze očekávat velký příliv nových řeholníků. Přesto od roku 1989 řád již několik nových členů ve svých řadách přivítal. Faktem však je, že málokterý mladý muž v dnešní době plné lákadel všech rozmanitostí by chtěl svůj život spojit s přísným režimem řehole.

Autor upozorňuje na údajnou díru v zákoně, která umožňuje napadnout soudně neoprávněné vydání blokovaných majetků. A argumentuje právě žalobou, kterou údajně podal Řád křížovníků s červenou hvězdou. Skutečnost je však jiná. Řád sice žaloby podal, ale prostřednictvím tehdy ještě Pozemkového fondu (psal se rok 2012). Uvedená žaloba byla na neplatnost převodu pozemků na soukromé osoby v roce 1998 (pravděpodobně v rámci vyřizování jiných restitučních nároků, kdy se tehdy restituentům nabízeli i náhradní pozemky) a to v rozporu se zákonem, neboť již v té době vázla na předmětných pozemcích blokace podle zákona z roku 1991, kterým se upravovalo vydávání náhrad restituentům z řad fyzických osob. Jak píše internetový zpravodjský portál ihned.cz ve svém článku z 27.3.2012, pochybení přiznává i tehdejší mluvčí Pozemkového fondu Monika Machtová ve svém vyjádření pro Hospodářské noviny: „K pochybení při převodu pozemků došlo v roce 1998 na straně bývalého vedení územního pracoviště Praha .“ Navíc, přihlédneme-li k datu vydání této zprávy a k datu, kdy došlo k protizákonému postupu ze strany úředníků PF ČR, nelze jednoznačně tvrdit, jak se snaží pan Streit, že uvedené pozemky byly skutečně do celkového objemu náhrad započítávány. Osobně se domívám, že nikoli, neboť bezpochyby existoval souhrn toho, co je blokováno ve správě Pozemkového fondu a na které pozemky byla blokace uvalena, ale nepatřily žádnému státnímu subjektu. A pokud takový souhrn existoval, logicky se dělal v době, kdy se blokace do katastrů zanášely, tedy v roce 1991, v době od schválení zákona do nabytí jeho účinnosti. Tehdy to totiž bylo nejjednodušší, vytvořit seznam blokovaných pozemků rovnou při zápisu do katastrů.

Ale pan Streit zmiňuje i další problematické kauzy. Jednou z nich je spor o činžovní domy v Karlíně.

Pan Streit, vycházeje pravděpodobně z jediného zdroje, který dnes o křížovnících infomroval – tištěném deníku Právo (jinde jsem zmínku nenašel a prohledával jsem více titulů; je velmi zajímavé, že člověk zaštiťující se svou údajnou pravicovostí čte levicový deník, přímého nástupce Rudého Práva, napadá mě při rétorice oponenta už jen cosi o železné košili), si však informace neověřoval z jiných zdrojů a hned, pln spravedlivého rozhořčení na Kalouska, Nečase a tu prohnilou církev, sesmolil blog. Kdyby postupoval tak, jak je obvyklé, tedy hledal by si informace i jinde, bezpochyby by narazil na článek v internetovém vydání týdeníku 5plus2 pro Prahu ze dne 24.7.2013 s názvem Křížovníci chtějí čtyři karlínské činžáky. Je to šikana tvrdí radnice, v němž se mimo jiné dočteme, že řád již jednou, v devadesátých letech požadované činžovní domy spravoval, ale nikoli jen jako výběrčí nájmů, který mimochodem nezvyšoval, ale i jako zodpovědný správce, když nechal opravit třeba střechu jednoho z domů a stoupačky. Radnice Prahy 8 sice argumentuje tím, že měla v devadesátých letech vyhrát spor o vlastnictví, ale právní zástupce řádu Ronald Němec oponuje: "Pan místostarosta nemá všechny informace. Jeho vyjádření mého klienta mrzí, ale jeho jednání je po právu… Ústavní soud neuznal, jak tvrdí pan místostarosta, vlastnictví Hlavního města Prahy ani Prahy 8, ale konstatoval, že je potřeba počkat na přijetí speciálního zákona a tímto zákonem je zákon o vyrovnání s církvemi. Proto teď se opět domáhá klient práva." Ale i tak se pan Streit v Právu dnes mohl dočíst, že i převod na městskou část Praha 8 proběhl v rozporu se zákonem, neboť měl proběhnout až v době účinnosti blokačního paragrafu a převod měla provést Náboženská matice. Bez mučení se přiznávám, že v tuto chvíli nevím, kdo přesně v dané době rozhodoval za Náboženskou matici, takže nemohu zodpovědně říci, zda toto pochybení jde na vrub někoho z církve, či zda jde o pochybení vně církve. Každopádně, nevidím důvod, aby se nepřihlásili Křížovníci o svá práva, pokud nabyli dojmu, že došlo k jejich poškození tím, že zcela protizákonně byly převáděny majetky na jiné vlastníky v době, kdy platil blokační paragraf. Pokud jde o starost pana Streita, kdo případné škody bude hradit, myslím, že by nebylo od věci, aby poukázal na viníky a požadoval náhradu škod, které případně státu vzniknou na nich. Ale jednoznačně tvrdím, že viníkem není ani církev, ale dokonce ani ti, kdo Zákon o majetkovém narovnání státu s církvemi schvalovali.

Ono je jednoduché ukázat na viníka – církev. Spousta lidí na to rádo slyší. Stále kolují zkazky, jak si to církev nahamounila upalováním a podobně. Když je požádám o jeden konkrétní příklad nabytí majetku popisovaným způsobem, buď mlčí, nebo mlží ve smyslu: „To přeci všichni vědí.“, „Tak si to zjistěte.“ a podobně, a to i tehdy, když jim nabídnu „fotbálek“ - já dám jeden příklad, vy dejte jeden příklad.

Pravdou ovšem je, že autor skutečně vycházel z článku v levicovém deníku Právo, neboť v něm se píše i o údajném vyjádření Marka Bendy, neboť vyjádření citované v článku pana Streita mělo být poskytnuto právě Právu. Ovšem i tak si mohl pan Streit odpustit zjevnou a účelovou lež ve snaze očernit Řád křížovníků s červenou hvězdou, když tvrdil, že se bude soudit i o pozemky v Ďáblicích a Slivenci, kde jsou vzneseny jen standardní restituční nároky vůči Státnímu pozemkovému úřadu (nástupci Pozemkového fondu), který je taxativně zákonem jmenován jako jedna z povinných osob. Aby pak tomu dodal důraz, hovoří o miliardových částkách. A tady, pane Streite, sprostě a bezostyšně, řekl bych až po bolševicku, lžete a manipulujete s fakty! Sporné pozemky v Ďáblicích mají, dle vyjádření starosty Ďáblic hodnotu několika desítek milionů (jde o 9 hektarů pozemků, které jsou určeny jako stavební parcely a při srovnání cen v dané lokalitě lze hovořit o ceně mezi 270 až 450 miliony za celý pozemek, pokud je již zasíťovaný, pokud ne, což je dost pravděpodobné, je jeho hodnota výrazně menší). I když vezmu v úvahu vyšší částku a přičtu k tomu čtyři činžovní domy v Karlíně, nedostaneme se ani zdaleka na částku jedné miliardy a vy hovoříte, že se Křížovníci chtějí soudit o majetky v hodnotě několika miliard. Ne, chtějí se soudit o majetky v hodnotě mnohem nižší. Manipulativně se čtenářům snažíte vnutit myšlenku, že tento řád, který mimochodem v roce 1812 v Karlíně na tzv. Špitálském poli založil dětskou opatrovnu, první zařízení svého druhu u nás, jehož jeden z velmistrů, Arnošt Vojtěch z Harrachu, se stavěl proti vyhánění nekatolíků z Čech po Bílé Hoře, ale podvolil se rozhodnutí královského dvora, ten řád, který byl šikanován a pronásledován nacisty i komunisty, se snaží domoci něčeho, nač nemá nárok. Nechte, laskavě, toto rozhodnutí na soudech. Vězte, že protistrana proti Křížovníkům u soudu ráda použije argumenty o tom, že právě i za tento majetek byly vypláceny náhrady, ale nechte na soudech zvážení všech důkazů a nešpiňte řád, který nemá ve své historii žádnou výraznou kaňku, ale spíše samá pozitiva – od zřizování a provozu špitálů, přes obnovu země po řádění husitských hord, snahu o mírnění následků rekatolizace, zakládání dalších zařízení, jako třeba již zmiňovanou dětskou opatrovnu v Karlíně, ale též duchovní správu nejedné farnosti či nenásilný odpor vůči minulému režimu a také i pomoc v prvních dnech emigrace tisícům utečenců z Československa jedinou přeživší komendou řádu ve Vídni.

V případě Ďáblic spáchal zločin státní úřad, konkrétně tehdejší vedení územního pracoviště Pozemkového fondu pro Prahu a v případě Karlína státem řízená Náboženská matice. Nad těmito přestoupeními zákona se nezamýšlíte, protože jediným viníkem ve Vašich nenávistí zaslepených očích byla je a bude vždy církev.

Nepřeji Vám to, přeji Vám naopak, aby se Vaši blízcí o Vás starali poctivě a pečlivě až do Vašich posledních dnů, ale když vidím, jak to často dopadá, jednou možná budete i vy rád, že některý z řeholních řádů, a třeba právě dnes Vámi očerňovaní Křížovníci, z výnosů budou budovat a provozovat hospice, kde budou moci lidé důstojně dožít, aniž by měli pocit, že jsou někomu na obtíž. I od toho tu podobná společenství lidí, jejichž společným názvem je Církev, jsou.