Není mým zvykem vyjadřovat se k aktuálním politicko-společenským tematům, která hýbou náladami ve společnosti. Takových článků najdete v mém blogu menšinu. Nyní však učiním vyjímku.
Evropou se valí vlna imigrantů. Tou Evropou, kterou asi většina z nás považuje za svůj domov. Evropou, kde většina z nás cítí své kořeny. Evropou, která vznikla úsilím našich předků. Evropou, která posledních 2 tisíce let bývala bohatší, než zbytek okolního světa, byť připouštím, že se v tomto směru mohu trochu mýlit – někdo může argumentovat bohatstvím Číny, či zlatými poklady jihoamerických indiánů. To bohatství spočívalo i v tom, jak byla rozvinutá.
Více než tisíc let bylo pro Evropu hegemonem křesťanství. Víra založená na životě a učení Ježíše Krista. Víra vzniklá z judaismu. I proto se o Evropě a její civilizaci hovoří, že je křesťansko-judaistická. A zase vím, že přijdou tací, kteří budou říkat: „A co antika a antické demokracie?“ A já odpovídám – ta demokracie byla jen pro někoho. Jen pro svobodné. Pro otroky neplatila. Ti neměli žádná práva. A vnímám i tu námitku, že i v Písmu se hovoří o otrocích. Ano, hovoří. Ale hovoří se o nich jako o stejných lidech. Na postupném vývoji těchto křesťanských myšlenek, že jsme si všichni rovni (především pak před Bohem – Stvořitelem) vzniklo i dnešní chápání lidských práv. Ta by bez křesťanství asi dosud ani nebyla pořádně definována, o jejich kodifikaci nemluvě. A můžete opět oponovat krvavou historií křesťanství, historií Evropy plné válek, včetně velkých konfliktů, jako byla například třicetiletá válka, zasahující značnou část Evropy. A co k tomu mohu dodat? Skoro nic, jen to, že války se vedly od okamžiku, kdy se střetli první hominidé. Války se vedou většinou proto, že někdo chce ještě větší vliv a větší moc, než v současnosti má. A to není ve víře, to je v člověku.
Vraťme se však do současnosti. Evropu zaplavuje opravdu velká vlna uprchlíků. O motivaci jejich příchodu se dají napsat celé knihovny. Motivací může být strach o život, touha po lepším životě, touha po možnosti seberealizace, kterou některým imigrantům jejich domovina nedává. Může to být také touha po svobodě. V neposlední řadě lze u některých vysledovat i touhu po rozšíření své víry, svého náboženství, do nových prostorů. Evropa, jak mnozí z těchto lidí poznali, je duchovně vyprázdněná. Evropa odmítla své kořeny a snaží se uměle sestrojit něco „lepšího“.
Proč nepřicházeli imigranti z této oblasti dříve? Ptám se nás všech. Odpověď je jednoduchá a zřejmá: protože dříve byla Evropa křesťanská. Nově příchozí jen stěží mohli uplatňovat svou víru a svou snahu o přivedení nových duší pod prapor Alláha. Tak se o to pokoušeli násilným vpádem. Evropa se pak bránila a prakticky vždy i ubránila. Vzpomeňme jen několika slavných vítězství, znamenajících záchranu Evropy, jejichž výročí jsme si v nedávných dnech mohli připomenout. Vzpomeňme hrdinství Malťanů a Maltézských rytířů, kterých hrstka (asi 6000 lidí celkem) statečně bránilo tento ostrov při nájezdu Osmanů, jichž bylo několikráte víc. A oni, za přispění Španělů, nakonec svůj ostrov ubránili. Vzpomeňme námořní bitvu u Levante, kdy proti spojenému evropskému loďstvu stála přesila tureckých galér. Evropané v té době prosili Matku Boží, pannu Marii o pomoc. Dá se říci, že téměř celá Evropa se modlila Růženec s prosbami o ochranu Evropy a Svaté Církve (tehdy lidé vnímali Církev jako společenství, ne jak dnes, kdy mnozí v ní vidí jen nějakou instituci; Církev byli oni sami a tak to i vnímali a cítili). Vzpomeňme na slavnou bitvu u Vídně, kdy spojená vojska, v jejichž čele byl polský král Jan Sobieski, přitáhla na pomoc Vídni obležené tureckými vojsky. V této slavné bitvě prokázali bojovníci pod křížem neskutečné hrdinství, kdy zahnali početně mnohem větší vojsko na zbabělý úprk. Stálo to mnoho životů. Proteklo mnoho krve, ale v minulosti, pokud byla Evropa ohrožena, obvykle se spojila pod jedním jediným spojujícím znakem na svou obranu. Tím znakem, tím symbolem byl kříž!
Co chce dnes Evropa nabídnout? Pod čím se může spojit? Má něco sjednocujícího? Nemá! Všechny pokusy o sjednocování Evropy jsou pokusy umělé. Ani Evropská unie není ničím jiným, než umělým pokusem o sjednocení Evropy pod nějakou společnou ideou. Evropská unie měla být jen společným hospodářským prostorem, ale nejrůznější sociální inženýři se rozhodli experimentovat a vytvořit z Evropy prostor politický. Jenže, jak známo, politika nespojuje, ale rozděluje. Proto to nemůže fungovat. A proto všechny umělé pokusy o sjednocování Evropy jsou odsouzeny k nezdaru.
Evropa opustila kříž a marně doufá, že jej dokáže nahradit hvězdami v modrém poli. Jenže to fungovat nemůže, protože každý si pod tímto, zdánlivě sjednocujícím symbolem, může představit cokoliv. Někdo svobodu projevu, jiný volnost pohybu, někdo blahobyt, další sociální zbezpečení, další pak i nějaké vyšší idee. Leč schází tomu nějaký sjednocující prvek. Ten Evropané zcela nerozumně odmítli a zavrhli. Zdá se být až ironií a výsměchem, že mnozí tak činili ve jménu rozumu.
Valí se na nás minimálně desetitisíce imigrantů (nehodlám používat nadnesená čísla, kdy někteří hovoří i o milionech, nehodlám je používat, protože nemám pro tato čísla věrohodné důkazy, ale na minimálně desítkách tisíc utečenců se shodneme snad všichni). Většina těchto lidí pochází z kulturně zcela odlišných zemí. A tady spočívá první nebezpečí. Jak budeme schopni zareagovat na jinou kulturu? Vždyť tito lidé nemají jen jiný styl života, ale, a teď mě nepodezírejte z rasismu, často, dokonce se domnívám, že ve většině, mají i jiné hygienické návyky. Jak se bude situace vyvíjet? Dokážeme je naučit našim standardům? Nebo budou oni lpět na svém stylu a budou se snažit nám jej vnutit? Asi obojí bude pravdou, ale my nyní nedokážeme říci, co opravdu nastane.
Je tu i druhá otázka. Představme si, že se podaří tuto první vlnu dostatečně začlenit do společnosti. Že i oni budou mít zájem tu žít v klidu a míru. Že přijmou naše pravidla i s tím, že si ponechají svou kulturu, svou, staletími budovanou, přirozenost. Víme, jak se bude chovat druhá, třetí generace těchto uprchlíků? Pro příklad však nemusíme nijak fantazírovat. Stačí se podívat na problémy Francie či Německa s následnými generacemi imigrantů, které v současnosti již mají. A lze se podívat i k nám. I u nás jsou problémy s lidmi, kteří jsou v podstatě imigranty (v několikáté generaci). A my jsme nedokázali ani naše Romy zcela přizpůsobit našim zvyklostem. Jak říká jeden můj známý: „Hele, já nejsem Rom, já jsem Cikán.“ S článkem zdánlivě nesouvisející výrok mnohé vysvětluje. Ano, on je Cikán, jak sám říká, má odlišnou pleť, jinou mentalitu, ale přizpůsobil se našemu stylu života. Chodí do práce, stará se o rodinu, žije evropský způsob života. A sám také říká: „Kdybyste jim furt neplatili úplně všechno, tak nemáte s Romákama problém.“ Je to hodně zjednodušené, ale podstatu problému vystihl – přebujelý sociální systém, neadresný, snaha přerozdělovat od těch bohatých a pracovitých těm, kdo se nechtějí na společném díle podílet. A v tom je i ono nebezpečí a jedna z příčin, proč Německo a Francie již nyní mají problémy s novými generacemi dávných přistěhovalců. Přebujelý sociální systém, snaha mnohých socialistů lidem tvrdit, že mají na něco právo, ale už nedostatečné doplnění, že k tomu právu mají i povinnosti.
Za tímto přebujelým sociálním systémem, který chce zajistit každému stejný blahobyt, pak přichází i celá řada současných imigrantů. Důkazem budiž i jejich snaha dostat se do zemí, které tento sociální systém mají opravdu nejštědřejší – Německo či Anglie (Francie již přeci jen trochu plyn ubrala). Pokud totiž někdo utíká z prostého strachu o život, či jen z nedostatečné příležitosti seberealizace, přijme nabídku první země, která jej uvítá a kam dorazí. Pokud jejich azylové řízení dopadne dobře, může časem získat i občanství té země a pak se automaticky stává i občanem EU a může kdykoli změnit své místo pro život v rámci celého Shengenského prostoru. Proč tedy tak urputně míří do Německa? Protože tam se budou „mít dobře“ hned. Bez nějakého většího přičinění. A s tím souvisí i třetí otázka. Dokážeme tyto lidi uživit?
Evropa odmítla kříž a nahradila jej hvězdami v modrém poli. Evropa odmítla jednoduchost a přímočarost křesťanské pomoci potřebným a nahradila jej přebujelým byrokratickým systémem štědrých sociálních dávek. Evropa odmítla své vlastní kořeny. Čím je nahradí?
Nevnímejte, prosím, toto zamyšlení jako nějakou agitku. Chození do kostela nám nepomůže. Nevidím možnost záchrany naší civilizace jen v tom, že se všichni vrátíme k víře, ale vnímám ji v tom, že na své kořeny nebudeme plivat. Neplivejte, prosím, na kříž a nehaňte ty, kdo symbol kříže nesou, protože tento symbol v minulosti Evropu již nejednou ochránil.
Neodmítám uprchlíky, ale mám z nich strach. To přiznávám.
