Tak ještě jednou o té zlé církvi (církvích)

Původně jsem nechtěl opětovně psát na téma církve, restituce, naše vnímání církví, jejich význam v minulosti a dnes. Prostě ne, napsalo se toho dost, prodiskutovalo se vše možné i nemožné. Ti, kdo církve hájí i ti, kdo brojí proti nim, ti všichni již vypotřebovali tolik písmen, že snad ani (v jiném mém článku zmiňovaný mystifikátor) Alois Jirásek jich tolik nespotřeboval za celý svůj spisovatelsky plodný život.

Pročítal jsem mnohé z těchto blogů i diskuse pod nimi (pakliže byl autor dostatečně odvážný a otevřel ji – nehodlám spekulovat na téma „nenávidím, lžu a pomlouvám, tak neotevřu diskusi“) a četl a četl a četl … až jsem málem do monitoru počítače vyčetl díru a výsledek? Nula, nic. V podstatě ani jedna strana se druhou nedala strhnout na svou stranu. Téma církve a restitucí, stejně jako mnoho jiných témat, dělí společnost.
Názorová různorodost je zdravá a v pořádku. Jsme každý jiný. Každý jsme originál. I naše myšlení a chápání světa je u každého trochu jiné. Proto se o mnohých tématech, zvláště jsou-li závažná, musí diskutovat. Musí se o nich vést dialog. V dnešní době moderních technologií, internetu, zpravodajských portálů a diskusí na nich, je tato forma jednou z vhodných forem na probírání nejrůznějších témat.
Asi mnozí, ne-li téměř všichni, cítíme, že s námmi, lidmi, něco není v pořádku. Spěcháme, jsme uštvaní, ženeme se za vidinou lepšího života. Ženeme se tam, kam ale v podstatě ani nechceme. Jen podléháme tlaku informací, které se na nás valí ze všech stran v takové míře, že už mnohdy ani nejsme sto je rozřadit a vybrat z těch informací ty, které jsou a) pravdivé, b) pro nás podstatné, c) důležité. A tak se necháváme dobrovolně masírovat. Vnímáme pak v podstatě pouze ty informace, které chceme vnímat. V době složitostí technologií chceme vnímat informace jednoduché, řešení bezbolestné. Už nesledujeme a ani nechceme, bráníme se tomu nejspíše někde v podvědomí, rozlišovat ty informace na pravdivé a nepravdivé, ale pouze na informace, které chceme (věříme jim, dokreslují naše vnitřní přesvědčení o naší jediné pravdě) a na ty, které nechceme (i kdyby měli sebevětší vypovídací hodnotu o skutečnosti, bráníme se jim, nabouraly by nám náš křehký svět mého jediného pravdivého chápání).
Píši tu cosi, co nemá s názvem článku nic společného. Má i nemá, jak se to vezme. Berte to jako malé zamyšlení před vlastním článkem.
My lidé se vzájemně nenávidíme (prakticky už po staletí, tisíciletí …). A proč? Protože si závidíme. A ponejvíce si závidíme to, co je zřejmé – majetek. Mnozí z autorů článků i diskutujících zastávají jednoznačné stanovisko: „NEVRACET NIC, CÍRKVE TO STEJNĚ NAKRADLY“. Ani jeden z nich však nepředložil jediný skutečný důkaz svého tvrzení. Pro svoje tvrzení pak především použili příklady inkvizice a čarodějnických procesů. Má ovšem člověk, který přikládá inkvizici takový vliv na rozšiřování majetku církve představu, jak to vůbec bylo v otázce propadnutí majetku? V čí prospěch k tomu docházelo? Myslím, že nejspíše ne. Stačilo by však pouze zajít do archivu české kinematografie, shlédnout Vávrův film podle Kaplického knihy „Kladivo na čarodějnice“ a ten princip by byl poodkryt. Nejčastějšími iniciátory inkvizičních procesů nebyla církev (respektive její představitelé), ale, světe div se, světská šlechta, světský panovník. Bylo tomu tak i v procesech na Losíně (dnešní Velké Losiny), ale taktéž při protireformačním tažení v Nizozemí, Španělsku (tam tomu vévodila španělská větev Habsburků), ve Francii (Filip Sličný). Kupříkladu templářský proces byl jednoznačnou iniciativou tehdejšího krále Filipa IV. Sličného a jeho královské rady a šlo nikoli o víru, ale o peníze do královské pokladnice. Templáři byli, z dnešního pohledu by se dalo říci něco jako bankéři, spravovali a starali se mimo jiné o velké majetky, ale také půjčovali peníze. Filip byl u nich docela dost zadlužen a tak templáři dopadli tak, jak dopadli. Byli obviněni z čarodějnictví, majetky byly zabaveny a mnozí představitelé řádu skončili po fantasktních obviněních na hranici jako kacíři. Templářský řád byl papežem Klementem V. v roce 1312 po nařčení z hereze zrušen. Stalo se tak v době, kdy papežský dvůr přesídlil z Říma do Avignonu a dostal se de facto do přímého vlivu francouzského krále. (mimochodem souboj o vliv mezi mocí světskou a církví byl v té době veden na více frontách a …. prakticky všude církevní představitelé o svou skutečnou moc přišli – to jen pro ty diskutéry, kteří neustále do zblbnutí opakují, jak církev byla všemocná) Kdo nevěří, nechť si na wikipedii nalistuje heslo Templáři, tam pár informací je.
Nemyslím, že bych jednoho jediného reptala svým článkem přesvědčil, protože přes 90% diskutérů z řad odpůrců církevních restitucí a vlastně i církve a náboženství jako takového, na žádné argumenty nereagovalo protiargumentem podloženým historickými fakty, ale pouze donekonečna omýlalo své vlastní přesvědčení, rozvíjelo jej, aby se pak zase vrátili do vchozího bodu a tímto kruhem uzavřeli celé konstatování, že církve jsou FUJ a EE a VŠECHNO ŠPATNÉ. Přesto se ještě pokusím o pár myšlenek.
Jeden z mnoha argumentů bylo, že církve mají na svědomí nejvíc lidí. No, ehm, dovolil bych si oponovat. Už jen tím, že dva nejzrůdnější -ismy (komunismus a fašismus) mají na svědomí nejméně 80 až 100 milionů lidí. Představím-li si dobu, kdy probíhaly inkviziční procesy (nejsem historik, ale snad se příliš nemýlím, když to ohraničím obdobím 13. - 18. století), tedy cca 600 let, s tím, že k největším docházelo mezi lety 1600 až 1799, řádově nějakých 200 let a promítl bych číslo 100 milionů mrtvých lidí do tohoto věku, pak při rámcové znalosti demografického vývoje té doby, počtu obyvatel na celé planetě, došel bych k jedinému závěru – lidstvo vyhynulo před rokem 1800!!! Ani protiargumentace s linky na anglicky psané stránky (které mi poslala jedna z diskutujích s nickem Vero82, k té se ještě vrátím) s prostou logikou kupeckých počtů nemůže hnout. Pominu-li, již jednou zmiňovan fakt, že inkviziční procesy zpravidla nebyly přímo iniciovány církevními představiteli, ale světskou mocí. Nepopírám fakt, že se na nich církev přímo podílela, protože součástí inkvizičního tribunálu byl vždy nějaký kněz. Vlastních výslechů při tortuře se však, pokud je mi známo kněz neúčastnil, a při tehdejším vnímání světa a chápání zla a víře v mov čarodějnic není nemožné pochopit, že oni sami uvěřili v to, že před sebou opravdu mají čarodějnici či jiného spolčence s ďáblem. My dnes na to již nazíráme naším chápáním, naší logikou, našimi znalostmi a především tím, že jsme do určité míry, i když každý jinak, ovlivněn liberalismem. V jejich tehdejším chápání a vnímání to bylo vše v pořádku, oni tomu prostě věřili.
Další krásný příspěvek protiargumentace jsem nalezl pod jedním článkem, kde právě diskutérka Vero82 o sobě tvrdila, že vyrůstala v křesťanské rodině a dokonce byla biřmována a pak z té sekty (rozuměj ŘKC) našla odvahu utéci. Mám jeden, soukromý dotaz a věřím, že na něj odpovíte. Vero82, prosím, popište mi, jak proběhlo Vaše biřmování, ten celý obřad. Popište mi i celý obřad, který s biřmováním souvisel. A ještě, popište mi, jakým způsobem jste z té sekty utekla?
Neptám se jen tak pro nic za nic. Každý, kdo je křtěný a biřmovaný, každý, kdo věří, chodí do kostela snadno odhadne, proč jsem se ptal. Myslím, že to odhanou i mnozí nevěřící. V té Vaší formulaci o odvaze utéci, či vystoupit, nechci teď udělat chybu ve slovíčku, vy, kteří tolik odporujete se slovíček strašně rádi chytáte, něco nesedí. Přijde mi, že to co jste napsala není to, co by odpovídalo skutečnosti.
Dalo by se toho psát ještě mnoho, ale myslím, že pro reakce diskutérů, z nichž bude sršet více síry a nenávisti, než skutečných argumentů, toho bylo napsáno již dost. Takže jen závěrem. Mnozí z nás chceme diskutovat (=vysvětlovat si vzájemně svá stanoviska, mnohdy diametrálně odlišná), ale chceme-li diskutovat, musíme také umět číst, co mi oponent píše, ne jen tupě opakovat stále stejné fráze, výmysly, doměnky. Ani já sám se někdy této chybě nevyhnu, nepopírám, ale snažím se ji alespoň minimalizovat.
A k tomu, co stále tvrdíte. Fakt je, že tisíckrát opakovaná lež se u mnohých začne stávat pravdou. Princip toho, že to neříká jen Mařka, ale už i Franta, Pepa, Tonička … tento princip na diskusích a obecně v naší společnosti funguje víc, než kdy jindy.
Na závěr jen drobnost. Můžete se mnou nesouhlasit (dokonce musíte – aspoň někteří), protože nemám patent na pravdu a na rozum, ale když už nesouhlasíte, když už si myslíte, že někde jsou moje vývody chybné, buďte slušní. I já se o to občas snažím. Jen slušná diskuse totiž může vést k nějakému cíli. Tím cílem je, abychom si my, lidé, zase o malinko více porozumněli.