Další ročník Noci kostelů je za dveřmi

Motto: „Potom již nebude den ani NOC, ale v čase večera bude světlo“ (Zach 14,7)

Tento pátek, 24. května 2013 se opět otevřou veřejnosti kostely a modlitebny nejrůznějších církví při akci mezinárodního formátu, Noc kostelů 2013. Nevím přesně, kolika svatyní se letos tato akce týká, ale lze odhadovat, že jich opět bude více než tisíc v celé naší vlasti. V loňském roce bylo zpřístupněno více než 1200 kostelů, kaplí, zvonic, modliteben, prostě staveb, které mají co do činění s křesťanskou tradicí našich národů.

Ale pojďme se, místo suchých dat, podívat pod pokličku takovéto akce. Někde se na přípravách podílí duchovní správce osobně a přímo, někde jen poskytuje jakousi záštitu a radu pro organizátory. Často jsou organizátory totiž nikoli duchovní, kněží, či pastoři, nebo jak která církev svého pastýře nazývá, ale jsou to právě farníci, členové příslušného společenství, kteří ve volném čase vymýšlejí program, připravují prezentace, shání, domlouvají. Je to jejich kostel. Oni do něj chodí, mají jej rádi a chtějí se tímto kostelem pochlubit veřejnosti.

Někde je to těžší, protože lidé v okolí kostel vnímají jako „nějakou stavbu“, jinde jsou místní na svůj kostel pyšní, ač nejsou členem žádné církve. Často mají proč.

Já bych se rád ale zabýval touto akcí u nás, v Lounech. Ano, místní lidé znají velice dobře děkanský kostel sv. Mikuláše. Je to perla vladislavské gotiky, lehká a vzdušná stavba z první třetiny šestnáctého století, na níž se podílel i stavitel Vladislavského sálu na Pražském hradě, Benedikt Rejt, který krátce před zaklenutím střechy lounského kostela zemřel a jako staviteli mu bylo dopřáno na tehdejší dobu nevšední cti – byl pohřben v novém kostele. A jako správní patrioti jsou na svůj klenot právem hrdi. Jeho nezaměnitelná silueta tří stanů, místo sedlové střechy,,doplněných kostelní věží, je viditelná již z daleka. A je také často prezentována na nejrůznějších propagačních předmětech týkajících se města Louny. Kostel je pro návštěvníky otevřen celoročně zdarma. Zpoplatněn je pouze přístup na věž, což provozuje na základě nájemní smlouvy město Louny. Kostel sám je jinak v majetku římskokatolické farnosti Louny.

Ale historie kostela není dnešním tematem. Tematem je Noc kostelů 2013. Přihlásili jsme se i letos do této akce a opět zpřístupníme z římskokatolické farnosti Louny dva kostely, již jmenovaný kostel sv. Mikuláše, ale i menší hřbitovní barokní kostelík Nejsvětější Trojice a Čtrnácti svatých pomocníků, který byl vystavěn počátkem 18. století na místě hřbitova obětí velké morové rány, které město postihla v roce 1680. Ale nejen katolíci se v Lounech zapojí do této akce. Již tradičně svůj kostel z roku 1932 zpřístupní i Církev československá husitská.

Není jednoduché dát dohromady program pro Noc kostelů, zvláště, když jej chcete něčím ozvláštnit. Ano, téměř vždy, ve větších městech, máte k ruce chrámový sbor, a tak je část programu jasná. Jeho koncert. Lidé, kteří se ve svém volném čase věnují sborovému zpěvu, lidé, kteří často nemají většího hudebního vzdělání, než všichni ostatní. Ale lidé, pro něž je zpěv koníčkem, radostí a smysluplnou náplní volného času, předvedou, co pod vedením svých sbormistrů nastudovali. Vždyť často zkouší celoročně jednou týdně. Nejen oprašují již nastudované kusy, ale zkouší i skladby, které ve svém repertoáru dosud neměly.

Dobrá, to je jeden bod programu a do jednoho kostela. Fajn, máme asi hodinu. Co dál? A přichází kolega, který si každoročně bere na starost hřbitovní kostel, který zkráceně nazýváme „Čtrnáct svatých pomocníků“ s nápadem, který již byl vyzkoušen: „Co kdybychom udělali u Čtrnácti svatých pomocníků výstavu Biblí.“ Výstavu Biblí? Vlastně, proč ne? Každý z farníků doma nejméně jeden výtisk Písma má. A jsou to různá vydání z nejrůznějších dob, v různých provedeních, formátech …. konečně Bible je historicky nejvydávanějším titulem. Exisutje i spousta překladů. To by mohlo být celkem zajímavé. Třeba se někomu podaří zapůjčit nějaký pěkný kousek, unikát. A i kdyby ne, tak nejde o to přilákat do kostela maximum lidí, ale nabídnout jim něco, co ke kostelu patří a při tom to v současné, emocemi rozjitřené době, nebude vnímáno jako církevní „agitka“ (bohužel i s tímto názorem se občas člověk setkává). Konečně, „Čtrnáct svatých pomocníků“ moc neznají ani sami Louňáci, neboť kostelík je sice užíván jednou měsíčně k bohoslužbám, ale jinak je zavřený.

A tak jsme začali pracovat i na tématu výstavy Biblí, kterou kolega pěkně nazval Moudrost slov a krása tisků, aneb naše bible. Chceme ovšem onu výstavku pojmout ne jen, jako výstavu, kde budou návštěvníci pouze „obdivovat“ předměty. Naopak. Návštěvníci si budou moci v knize listovat, případně si i něco přečíst. Podívat se více osobně. Ano, někdo jen tak zběžně nakoukne, možná prolistuje, aby neurazil, někdo třeba opravdu se na nějakou část textu podívá a přečte si ji. Věřím, že mnozí nebudou věřit, jak jsou některá slova, některé myšlenky, aktuální i po více jak dvou tisících letech. Pokud bych si já vybíral, asi bych doporučil knihu Sírachovcovu, která je mou nejoblíbenější částí Starého zákona, ale někoho může zajímat, jak vlastně Bible přesně začíná. Jak že je to tam napsáno: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Gen 1,1) a jak to pokračuje. Jiný se bude chtít třeba podívat na některé Evangelium. A nebo třeba si nikdo nebude chtít přečíst nic. I s tím se musí počítat.

Každopádně většina knih bude vystavena tak, aby si je návštěvníci mohli prohlédnout, tak říkajíc, osahat. Úmyslně říkám většina. Něco přeci jen bude uschováno v bezpečné prosklenné vitríně. Čekalo nás totiž jedno překvapení. Jak jsme se snažili oslovovat lidi s tímto nápadem, přihlásil se jistý člověk, že by nám mohl na výstavu zapůjčit něco zajímavého. Čekali jsme téměř cokoliv, ale to, co jsme pak spatřili na vlastní oči, nám vyrazilo dech. Inkunábule. Ano, skutečný prvotisk. Bible kutnohorská. Tak tady už organizace výstavy dostala zase nový rozměr. Především zajistit knihu tak, aby nemohlo dojít k jejímu sebemenšímu poškození. Byla by jí věčná škoda. Zajistit bezpečnou skleněnou vitrínu, rukavice pro práci s archiváliemi, přijmout i bezpečnostní opatření … co kdyby. Ne, nebudu Vás seznamovat se vším, co jsme pro bezpečí vystavených knih (nakonec přibudou k Bibli kutnohorské i její mladší „sestřičky“ z 18. a 19. století) udělali, ale bylo toho hodně a stálo to i dost úsilí a shánění ze strany organizátorů.

Výstava bude zahájena krátkou přednáškou k tématu výstavy, přednáškou o českých biblích od dob nejstarších až po současnost.

No, program do jednoho z kostelů by byl hotov, ale co dál? Co v druhém kostele. Tam máme pouze obligátní koncert chrámového sboru. Čím letos překvapit, zaujmout? Nápadů bylo hodně, některé lépe, některé hůře realizovatelné. Nakonec to vyhrála jednoduchost. A tak chrám svatého Mikuláše přivítá Noc kostelů 2013 vyzváněním zvonů na samém počátku, který je letos plánován pro tento kostel až na dobu večerní. Jakmile v osm hodin dozní zvony, ozve se z ochozu chrámové věže dechový kvintet z místní ZUŠ.

Následovat bude zmiňovaný koncert. Po jeho skončení chceme návštěvníkům nabídnout něco, co většina z nich opravdu nezná. Kostel postupně zhasneme, ale přestože uvnitř nebude svítit snad jediná žárovka, nebude v něm tma. Díky velkým gotickým oknům vniká večer do kostela dostatek světla z venkovního osvětlení a tak se i částečně přiblížíme mottu letošní Noci kostelů, zmíněné již v perexu článku: „Potom už nebude den ani noc, ale v čase večera bude světlo.“ Mohu Vás ujistit, že takto zšeřelý, ale při tom zvenčí dostatečně osvětlený kostel sv. Mikuláše má svou neopakovatelnou atmosféru.

Návštěvníci si budou moci vychutnat klid a atmosféru, ale též budou moci na připraveném stojanu zapálit svíci, třeba jen tak, nebo jako upomínku na někoho, kdo jim moc chybí a již není mezi živými. Svíčky pro tuto příležitost budeme mít připravené, ale mohou si donést i své.

Později budou předvedeny zpívané mariánské nešpory, byť jsou nešpory primárně určeny do času podvečerního. Rozhodně tím nebudeme konat nic, co by jakkoli porušovalo regule. Nebude to však jen ukázka, předvedení, jedné části denní modlitby církve, jak ji mnozí konají (byť ji obvykle nezpívají a často se jí modlí potichu), ale bude to zcela regulérní liturgie laiků, takže i přítomní se budou moci zapojit. Především tím, že při prosbách a přímluvách v duchu mohou vložit k těm zazpívaným nějakou svou prosbu, kterou by chtěli, aby Panna Marie tlumočila Bohu Otci. A jak říká jeden můj známý, který není věřící: „No to asi nikomu nemůže ublížit, když se budeš přimlouvat i za mě, já se nemodlím.“

Závěr celé Noci kostelů bude tak trochu ekumenický. Stejně jako v posledních dvou letech, i letos plánujeme průvod se svíčkami centrem města. Tematem bude tentokrát cyrilometodějské výročí. Letos začneme u kostela CČSH a průvod po šesti zastaveních zakončíme pod věží kostela svatého Mikuláše. Nakonec společně krátce před půlnocí vystoupáme na věž (ano, bez svíček, opravdu si nechceme podpálit chloubu našeho města) a tam se návštěvníci budou moci pokochat pohledem z ochozu, z výšky více než 40 metrů, na půlnoční osvětlené Louny.

Program Církve československé husitské zde nebudu prezentovat. Na jeho přípravě jsem se nepodílel a bylo by to tedy ode mne chlubení se cizím peřím, ale lze jej dohledat na stránkách akce. Stačí do svého vyhledavače zadat jen „Noc kostelů“ a on Vám oficiální stránku akce nabídne. Tam si pak už sami vyberete, kam se budete chtít podívat. Možná budete překvapeni, kolik kostelů ve Vašem okolí je zapojeno do této akce. Celá řada z nich již má na těchto stránkách i zadán svůj program tak, aby si zájemci mohli sami vybrat kam a kdy vyrazí.

Přeji všem, kteří navštíví „naše“ kostely v Lounech, ale i jakékoliv jiné kostely, modlitebny, kaple, či zvonice, aby si z této akce odnesli jen samé příjemné zážitky. A vězte, i když nevěříte, že potom už nebude den ani noc, ale v čase večera bude světlo.

Jiří Oulický, editor programu Noci kostelů 2013 pro ŘKF Louny