Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

My Vás zvali a mnozí jste přišli

na akci, která proběhla v pátek 24. května po celé republice, na Noc kostelů 2013. Pohledem jednoho z organizátorů této akce, pohledem na její průběh v Lounech se bude zabývat můj dnešní blog.

Bible kutnohorská na výstavě při Noci kostelůBohuslav Weber

V královském městě Louny byly pro návštěvníky otevřeny tři kostely, kostel Církve československé husitské a dva kostely římskokatolické. A téměř výhradně průběhu v oněch kostelích římskokatolických se budu věnovat. Ne snad z důvodů, že program u husitů by byl nezajímavý, ale především z toho titulu, že jako organizátor jsem byl plně vytížen u katolíků a neměl jsem čas se podívat i jinam.

 

Nejprve se zmíním o kostelu Nejsvětější Trojice a čtrnácti svatých pomocníků, kde byla pro návštěvníky připravena výstava pod názvem Moudrost slov a krása tisků, aneb naše Bible. Na ní jsme chtěli představit různá vydání Písma Svatého. Původně jen z toho, co mají doma farníci a na výstavu zapůjčí, ale, jak jsem již popisoval v článku Další ročník Noci kostelů je za dveřmi, vše dopadlo nakonec jinak. Na tuto výstavu nám byl ze soukromé sbírky zapůjčen opravdový unikát. Druhá nejstarší tištěná Bible v českých zemích, Bible kutnohorská, z roku 1489, vydání tzv. „s erbem“.

Ne pouze přípravy a zabezpečení, ale i vlastní instalace v člověku vyvolávala pocity rozechvění. A pak jsem již od majitele dostal knihu zapůjčenou na výstavu a vezl ji do kostela. Ještě vyzvednout bílé rukavice pro práci s archiváliemi a ….

Ne, pocity, které mě zachvátily při držení knihy staré téměř pět a čtvrt století, jsou skutečně nepopsatelné. O zážitku, při otevírání knihy při její instalaci snad ani netřeba se více rozepisovat. Kdo se dokáže vcítit do vnímání druhých může aspoň popisně si představit, co se v člověku, který není zvyklý pracovat s takovýmito vzácnostmi, odehrává.

Laskavostí Muzea v Lounech nám na tuto výstavu byly zapůjčeny i další dva exempláře vzácných tisků, konkrétně Bible svatováclavské, II. Dílu – Nového zákona, z roku 1677 a pak i Bible hallské, vydávané pro pobělohorské emigranty, ale tajně pašované i do Čech pro přebývající evangelíky a České bratry, konkrétně pak třetího vydání z roku 1766. I ty se, spolu s Biblí kutnohorskou, ocitly v bezpečné prosklenné vitríně, trvale hlídané jedním z organizátorů. Bezpečnostní opatření přijatá v souvislosti s vystavenými exponáty byla, možná z pohledu některých lidí až přehnaná, ale nechtěli jsme nic ponechávat náhodě, takže o instalaci unikátů nezměrné ceny byly informovány jak Městská policie v Lounech, tak Policie České republiky. Obě složky hlídající bezpečnost občanů pak ústy svých místních šéfů přislíbily pomoc při ochraně výstavy. A skutečně, strážníci Městské policie, kteří v rámci své hlídkové služby měli pochůzku v sídlišti rozprostírajícím se kolem kostelíku, dostali i pokyn nepravidelně navštívit a ohlídat výstavu. A tak během večera strážníci v nepravidelných intervalech několikrát navštívili kostel a optali se přítomných pořadatelů, zda je vše v pořádku.

Ještě před vlastní akcí jsem navštívil redakci jednoho z místních týdeníků a oslovil redaktora regionálního deníku a pozval je na vlastní instalaci výstavy. Přišli oba. Jejich zájem o vystavené unikáty byl nefalšovaný a snad mi i poskytnou své fotografie, tak jak přislíbili, i pro účely tohoto blogu. Čtenáře svého blogu s vybranými záběry z instalace výstavy pak rád seznámím.

Vlastní výstavu zahájila přednáška ThLic. Jaroslava Havrlanta, pracovníka muzea v Lounech, který přítomné seznámil s historií českých Biblí, od prvního překladu do staroslověnštiny z pera bratří svatých Cyrila a Metoděje, přes těžkosti způsobené v prvních staletích druhého tisíciletí autoritativním rozhodnutím, že Písmo smí být šířené primárně v latinském jazyce, první české překlady Bible z dob Karla IV., první dvě tištěné Bible v Čechách, Bibli pražskou z roku 1488 a „konkurenční“ Bibli kutnohorskou z roku 1489 (jejíž jeden exemplář jsme na výstavě měli), která byla však z řemeslného hlediska mnohem lépe provedená, bez chyb v tisku a bohatě ilustrovaná, přes další staletí, až do současnosti a nejnovějších českých překladů Písma, včetně výkladu, z jakých zdrojů překladatelé vycházeli. Přednáška, původně plánovaná na cca půl hodiny se protáhla na téměř hodinu a půl, ale téměř nikomu z přítomných to nevadilo a skutečně pozorně naslouchali výkladu, sice zapříčinila operativní úpravu programu a zrušení malých preludií na harmonium, neboť varhaník měl pak již své úkoly v druhém z našich kostelů, ale i ti, kteří si přišli ona preludia poslechnout tuto úpravu přijali celkem s pochopením a případně přešli do kostela svatého Mikuláše, kde pro ně byl přichystán i koncert Lounského chrámového sboru.

Výstavu, konanou v čase mezi 18:00 a 22:30 nakonec navštívila téměř stovka zájemců, nepočítaje v to zástupce tisku přítomné instalaci výstavy a organizátory akce.

 

Druhým otevřeným kostelem v Římskokatolické farnosti Louny byl farní kostel svatého Mikuláše, chlouba vladislavské gotiky, pocházející z první třetiny šestnáctého století z doby obnovy Loun po zničujícím požáru města v roce 1517. V něm jsme chtěli trochu naplnit i sám název akce – Noc kostelů. I proto program v něm byl zahájen až v osm hodin večer. Přesněji tedy krátce před osmou hodinou, neboť počátek akce byl oznámen vyzváněním všech pěti zvonů. A tak se pět minut před osmou rozezněly zvony svatý Václav, svatá Zdislava, svatý Vavřinec, svatá Maria a sv. František. Po doznění odrazů jejich srdcí o stěny zvonů pak z ochozu věže zahrál dechový kvintet žáků místní ZUŠ pod vedením jejich učitele, pana Jaromíra Laksy.

A pak už návštěvníci mohli začít vnímat program připravený i uvnitř kostela. Po vyslechnutí krátkého úvodního slova od duchovního správce farnosti, j.m. R.D. Wernera Václava Horáka, děkana lounského a kanovníka ceynoviánského, se přítomní mohli zaposlouchat do pásma skladeb v podání Lounského chrámového sboru. Nejprve v provedení a capella, z prostoru prestbyteria chrámu, a po krátkém preludiu, vyplňujícím přesun členů sboru na chrámový kůr, i z kůru s doprovodem varhan. Koncert byl zaměřen především na písně s mariánskou tematikou, i z toho důvodu, že máj, květen, je měsíc zasvěcený Panně Marii, ale nechyběly ani další skladby z repertoáru sboru. Koncert pak zakončilo provedení skladby Alessandra Borroniho, Tota pulchra, chlouba chrámového sboru.

Po jejím skončení jsme návštěvníkům připravili další, pro ně nevšední a většinou dosud nepoznaný zážitek. Osvětlení uvnitř kostela, až na reflektory osvěcující hlavní oltář, vrcholné a unikátní barokní dílo vyplňující celou šíři prestbyteria, bylo zhasnuto a kostel byl osvícen pouze odrazem pouličního osvětlení pronikajícího velkými gotickými okny. Celá řada návštěvníků uchvácených neopakovatelnou atmosférou prostoru osvětleného jen osvětlením z ulice, ještě poseděla a vnímala ticho a majestátnost kostela. Mnozí pak na přistaveném stojanu zapálili svíčku na nejrůznější úmysly ze zásob, které jim organizátoři poskytli. Mnozí i přispěli za tento nevšední zážitek do kasičky, jiní ne, ale to nebylo účelem. Účelem bylo, ukázat jim prostě místo, kde, jak vnímáme my, křesťané, přebývá Bůh, v podobě, kterou neznají.

Na dvaadvacátou hodinu jsme pro zájemce pak připravili zpívané mariánské nešpory. Tma v kostele, zvuk barokního pozitivu a zpěv nešpor pak přítomné mnohdy přikovaly k dřevěným lavicím kostela a, ač nevěřící, nebo možná nepraktikující, dokázali vydržet celých zrhuba 25 minut v klidu a tichosti a ničím nerušit liturgii prováděnou laiky.

K tomu jedna malá odbočka. V neděli mi náš pan děkan vyprávěl o ohlasech na Noc kostelů a zmínil při tom i dvě paní, které jej oslovily v sobotu s tím, že přišly do kostela až někdy kolem desáté a že tam byli dva pánové, kteří velmi hezky zpívali a asi se modlili a že tam zůstaly a moc se jim to líbilo. Člověka, který se na zpěvu mariánských nešpor podílel aktivně podobná slova potěší a zahřejí. Nejen pro pochvalu zpěvu, ale i proto, že tito lidé, zcela mimo církev, dokázali tuto liturgii aspoň trochu vnímat i jako modlitbu. Neb čím jiným nešpory jsou, než modlitbou, součástí denní modlitby církve?

Filosofií našeho programu pro návštěvníky v chrámu svatého Mikuláše bylo totiž poskytnou lidem i duchovní prožitek a zhasnutím kostela a i třeba zpíváním mariánských nešpor jsme jim tento zážitek snad i poskytli. A pokud odcházeli z našeho kostela příjemně naladěni i na vlnu čehosi, co je mimo nás, pak i tato filosofie byla naplněna.

Od osmé hodiny večerní až do času krátce po půlnoci jsme v chrámu svatého Mikuláše zaznamenali na 220 vstupů návštěvníků.

Závěr celé akce pak byl do jisté míry ekumenický. Od kostela Církve československé husitské se vydal průvod se svíčkami přes centrum města ke kostelu svatého Mikuláše. Cestou jsme měli celkem šest zastavení, na místech, která organizátoři symbolicky vybrali – místo u školy, místo u lounské synagogy, jako symbolu „starších bratří křesťanství“, u knihkupectí a pak u knihovny a u Galerie Benedikta Rejta, jako reprezentanta kulturního života Loun. Poslední zastavení pak bylo ve vstupu do chrámu svatého Mikuláše. Na každém ze zastavení se četl úryvek z Předzpěvu k staroslověnskému překladu Evangelií, známého Proglasu, nejstaršímu známému písemnému prameni ve staroslověnštine, jehož autorství je připisováno sv. Konstantinu (Cyrilu), v němž je chválen asi první slovanský překlad Písma a současně je vyzdvihováno právo člověka na bohoslužby v jeho mateřském jazyce. Byl to náš malý, nepatrný příspěvek, k letošní oslavě Cyrilometodějského výročí, 1150 let od příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu.

Po přečtení posledního úryvku Proglasu vystoupili účastníci průvodu na věž kostela, kde si po společné modlitbě „Otče náš“ a přímluvách mohli z ochozu věže vychutnat pohled na půlnoční osvětlené Louny. Pohled, který neznal asi nikdo z nich. Dokonce ani já sám, který si o sobě myslí, že kostel i věž zná už důkladně. I pro mne osobně byl pohled na noční Louny z výšky přes 40 metrů něčím novým, úchvatným a nezapomenutelným.

Ale nejen půlnoční výstup na věž byl součástí programu. Věž byla otevřena návštěvníkům od 20:30 do 23:00 a za tu dobu, i přes drobnou chybu na plakátech propagujících Noc kostelů, jsme zanznamenali přes sedmdesát návštěvníků věže, nepočítaje v to něco přes dvacet účastníků průvodu se svíčkami, kteří s námi na ochoz vystoupali též.

 

Slušelo by se teď asi poděkovat. Ale komu? Nejspíše organizátorům – panu Sedláčkovi, Weberovi, Slovíkovi, Burešovi, Havrlantovi, Nedvědovi, paní Fryčové, určitě duchovnímu správci farnosti, R.D. Werneru Horákovi, snad i chrámovému sboru za koncert, muzeu za zapůjčení dvou Biblí, majiteli Bible kutnohorské, jehož jméno zde nezveřejním, bezpochyby i městu Louny za ochotu a spolupráci i příspěvek, který poskytl Církvi československé husitské na organizaci akce, ale též Městské policii Louny a jejímu řediteli, který nám vyšel vstříc a přizpůsobil plán hlídek i naší akci, Policii České republiky …. Komu ještě poděkovat? Komu? No přeci Vám, Vám, návštěvníkům Noci kostelů, ať už jste přišli do kteréhokoliv otevřeného kostela kdekoliv v republice. Bez Vás by totiž veškerá snaha všech organizátorů přišla vniveč. Byla by zbytečná. A pokud jste si krom brožury, pexesa a dalších dárků odnesli i něco navíc, pak Pán Bůh zaplať.

 

S úctou a pokorou před všemi organizátory i návštěvníky

 

Jiří Oulický, editor programu Noci kostelů 2013 pro ŘKF Louny

 

Za poskytnutí fotografií děkuji Bohuslavu Weberovi a ing. Jaroslavu Tošnerovi z regionálního týdeníku Svobodný hlas.

Autor: Jirka Oulický | pondělí 27.5.2013 0:32 | karma článku: 10,68 | přečteno: 500x
  • Další články autora

Jirka Oulický

Projev občana číslo 10.566.155

Občan číslo 1 již svůj projev pronesl, ale na něco v něm trochu pozapomněl. Jako občan číslo 10.566.155 jsem se rozhodl to trochu napravit.

21.3.2020 v 19:30 | Karma: 28,69 | Přečteno: 952x | Diskuse| Společnost

Jirka Oulický

Církev hřešící

Počátkem tohoto týdne proběhla médii zpráva o případu kněze Ostravsko-opavské diecéze. Někdy byla tato kauza anoncována bombastickými titulky, že kněz byl chycen do pedofilní sítě, ale zpravidla články byly věcné.

30.10.2019 v 21:44 | Karma: 26,06 | Přečteno: 1232x | Diskuse| Společnost

Jirka Oulický

Ano, bude nejhůř

Jak by mohlo vypadat zpravodajství v nové soukromé televizi ANOva v roce 2022 půl roku po dalších volbách.

21.9.2016 v 18:59 | Karma: 29,72 | Přečteno: 1256x | Diskuse| Ostatní

Jirka Oulický

Církev uctí památku zavražděného kněze a ... média mlčí

V pátek 29.července vydalo předsednictvo ČBK výzvu k uctění památky zavražděného kněze Jacquese Hamela vyzváněním zvonů v den pohřbu tohoto mučedníka. A média?

1.8.2016 v 18:42 | Karma: 31,22 | Přečteno: 1376x | Diskuse| Společnost

Jirka Oulický

Je suis Jacques Hamel

Zaútočit na neozbrojeného je znakem zbabělosti, zaútočit na starého člověka je znakem zvrácenosti a zaútočit na kněze je znakem vlastní odpornosti.

27.7.2016 v 18:10 | Karma: 29,46 | Přečteno: 1020x | Diskuse| Společnost

Jirka Oulický

Kde je mlíkař?

Tahle klasická otázka ze známého, dříve trezorového, filmu „Skřivánci na niti“ mě napadla při dnešním sledování dění na sociální síti Facebook.

8.2.2016 v 19:42 | Karma: 26,72 | Přečteno: 1038x | Diskuse| Hyde park

Jirka Oulický

Uprchlická krize, socialisté a křesťanská Evropa

Není mým zvykem vyjadřovat se k aktuálním politicko-společenským tematům, která hýbou náladami ve společnosti. Takových článků najdete v mém blogu menšinu. Nyní však učiním vyjímku.

19.9.2015 v 13:55 | Karma: 34,12 | Přečteno: 1503x | Diskuse| Společnost

Jirka Oulický

Senzační odhalení! Německý profesor blogerem na idnes!

To je název skoro jak z nějakého bulváru, by si člověk mohl říci, ale ono to skoro bulvárem je. Tedy to zjištění, že Prof. Dr. Günter Dueck, německý matematik, publikuje na blozích idnes.

1.8.2015 v 22:49 | Karma: 25,52 | Přečteno: 1637x | Diskuse| Ostatní

Jirka Oulický

Sakrální památky na Lounsku – kostel Nejsvětější Trojice a 14 svatých Pomocníků v Lounech

Druhou památkou, kterou bych rád čtenářům představil je barokní hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice a Čtrnácti svatých Pomocníků nacházející se na Žateckém předměstí v Lounech.

17.7.2015 v 15:34 | Karma: 14,43 | Přečteno: 717x | Diskuse| Cestování

Jirka Oulický

Sakrální památky na Lounsku – chrám svatého Mikuláše v Lounech

Rád bych v této sérii blogů trochu zpopularizoval některé sakrální památky v okolí Loun, především ty, které znám a sám jsem je navštívil. A jako první asi připomenu tu nejcennější, děkanský chrám svatého Mikuláše v Lounech.

16.7.2015 v 16:27 | Karma: 14,65 | Přečteno: 1423x | Diskuse| Cestování

Jirka Oulický

Po 65 letech konečně doma, doma v Číhošti

„Kaine, kde je tvůj bratr Ábel? Boleslave, kde je tvůj bratr Václav? Drahomíro, kde je tvá tchyně Ludmila? ...“ (z kázání Dominika Duky v Číhošti 12.července 2015).

14.7.2015 v 18:48 | Karma: 21,45 | Přečteno: 737x | Diskuse| Společnost

Jirka Oulický

Noc kostelů 2015 v ŘKF Louny

Noc kostelů – dvě slova, která již vstoupila do povědomí širší veřejnosti, i té, která kostely nenavštěvuje při pravidelných bohoslužbách.

31.5.2015 v 12:44 | Karma: 13,04 | Přečteno: 653x | Diskuse| Společnost

Jirka Oulický

Máte slovo v době postní

Předem se přiznávám, že, ač jsem o tématu onoho pořadu na ČT věděl dopředu, tak jsem v zájmu ochrany svého duševního zdraví příslušný pořad nesledoval (tak, jako tento formát vzájemného překřikování se hostů s místy až běsnící paní Jílkovou nesleduji prakticky vůbec). Přesto mi při některých statusech lidí z mého kontaktlistu na facebooku nedalo, abych napsal o tom, co si o načasování podobného tématu myslím. A nic lichotivého to tedy nebude.

12.3.2015 v 23:21 | Karma: 21,80 | Přečteno: 744x | Diskuse| Společnost

Jirka Oulický

Praha, Legerova ulice 65 let po té - uctili jsme památku umučeného Josefa Toufara

Zhruba 20 lidí se ve středu 25.února 2015 sešlo na Pietním shromáždění k uctění památky 65.výročí mučednické smrti Josefa Toufara v Praze, Legerově ulici před budovou bývalého Státního sanatoria, kam příslušníci StB krátce po poledni 25.2.1950 umírajícího Josefa Toufara přivezli.

26.2.2015 v 1:23 | Karma: 17,04 | Přečteno: 517x | Diskuse| Občanské aktivity

Jirka Oulický

Číhošť 22.2.2015 - lidé z celé země přijeli uctít památku mučedníka Josefa Toufara

Malá vesnička na Vysočině, přímo uprostřed naší krásné země. V katastru obce Číhošť leží i geografický střed České republiky. Přesto to nebyl důvod, který na první postní neděli l.p. 2015 přitáhl do této vsi několik stovek poutníků z celé republiky.

22.2.2015 v 22:45 | Karma: 22,13 | Přečteno: 742x | Diskuse| Ostatní

Jirka Oulický

Temný středověk roku 1950

Tak jak často čtu invektivy, že církev nás určitě chce vrátit do středověku, stejně často si uvědomuji, že ten „nejtemnější středověk“ v našich dějinách tu byl před relativně nedávnou dobou – před 65 lety. Tehdy totiž běsnění režimu proti Církvi dosahovalo svého vrcholu. Další dozvuky tohoto běsnění následovaly ještě v několika následujících letech, kdy byli odsouzeni a popraveni tři kněží Římskokatolické církve (Jan Bula, Václav Drbola a František Pařil), kdy probíhalo ještě několik procesů s představiteli a činovníky Církve (mj. i proces s biskupem litoměřickým Štěpánem Trochtou). Nejtvrdší údery ale přišly právě v roce 1950.

21.2.2015 v 19:33 | Karma: 26,26 | Přečteno: 1541x | Diskuse| Ostatní

Jirka Oulický

Únos Josefa Toufara

28.ledna 1950 přibližně kolem 17:30 byl ze zahrady své fary v Čihošti unesen Služebník Boží, R.D. Josef Toufar. Tím začala jeho Křížová cesta, když své Golgoty dosáhl rukou eStéBáckých vrahů o 4 týdny později, 25.února 1950 ve večerních hodinách.

28.1.2015 v 20:53 | Karma: 25,70 | Přečteno: 1277x | Diskuse| Ostatní

Jirka Oulický

Zneužitá tragédie

Paříž, středa 7.ledna 2015 krátce před polednem. Událost, která na chvilku zastavila téměř veškerý život Francie. Svět za několik hodin obletí záběry jak maskovaný muž nemilosrdně střílí z bezprostřední blízkosti na ležícího policistu.

8.1.2015 v 18:51 | Karma: 22,65 | Přečteno: 1158x | Diskuse| Ostatní

Jirka Oulický

Pane Hapko, promiňte, půjčuji si Vaše dílo

Harley Davidson a na něm člověk, muzikant, jehož si asi většina vybaví s bílou hřívou dlouhých vlasů a stejně zbarveným plnovousem. Možná bohém, ale určitě skvělý muzikant. Dovolte tedy malé připomenutí části jeho díla.

25.11.2014 v 22:56 | Karma: 28,88 | Přečteno: 1641x | Diskuse| Společnost

Jirka Oulický

Albertov 17.11.2014

Přemýšlím nad tím, zda bylo či nebylo patřičné házet po prezidentu Zemanovi vejce a další potraviny.Myslím, že to rozhodně nepřispělo důstojnosti akce. Na druhou stranu zase přemýšlím, zda důstojnosti akce přispěla přítomnost toho, kdo dva dny před tím tvrdil, že zásah na Národní třídě nebyl tak brutální a v podstatě tvrdý a brutální postup proti demonstrantům, kdy tehdejší ozbrojené složky státní moci uzavřely dav a vypouštěly jej jen přes uličku plnou až sadistických šílenců s obušky, bagatelizoval.

18.11.2014 v 7:35 | Karma: 21,20 | Přečteno: 898x | Diskuse| Politika
  • Počet článků 114
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1384x
Jsem člověk ..... zatím .....