Církev chce kostel, holota jedna!!!

Tedy, ne, že bych neměl žádná volná témata k přemýšlení a sepsání blogu, ale než se to urodí, objeví se nová inspirace. Dnešní inspirací mi je podvečerní článek zde na blogu o občanských iniciativách bojujících proti tzv. církevním restitucím. Už mě unavuje vysvětlovat donekonečna, že o žádné restituce nejde, že jde o Majetkové narovnání s církvemi a též o úplnou odluku církví od státu, nejen tu ekonomickou.

V článku je připomínána jednak aktivita Jana Boučka ohledně majetků, které požadují vydat na chebsku Premonstráti (ovšem nesprávně jsou označováni za chebské Premonstráty, autorka by si před psaním měla ověřit aspoň základní, snadno ověřitelná fakta, tedy například to, že klášter Premonstrátů není v Chebu, ale v Teplé, která je od Chebu vzdálena 50 kilometrů) a snad je prý i panu Boučkovi vyhrožováno trestním oznámením.

A tady bych se zastavil a trochu zamyslel. Počítám, kolikrát už jedna z největších aktivistek a až jakýchsi ikon bojovníků proti církvím, paní Lenka Procházková, podala trestní oznámení (dosud ani jedno z nich nevedlo ke stíhání konkrétních osob, ale výhradně k jejich denunciaci) a nemohu se zbavit dojmu, že dle autorky někdo smí podávat trestní oznámení a je to projev statečnosti, odvahy, u fotografie v perexu článku dokonce pak jedno TO zmiňuje v souvislosti s podáním výzvy Brněnského biskupství k vydání kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, a někdo nesmí o trestním oznámení ani promluvit, aby to nebylo vydáváno za zastrašování a vyhrožování. Zvláštní druh přemýšlení.

Já se však chci zaměřit právě na vydání, či nevydání kostela sv. Jana Nepomuckého, jedné z nejúžasnějších barokních památek u nás, perly z dílny Santiniho, zapsané dokonce na seznam UNESCO. V článku samém o něm sice zmínka není, ale v připojeném obrázku ano. Cituji doslovné znění: „Perla českého baroka, kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, památka UNESCO zrekonstruovaná státem, kterou si církev nárokuje. Díky iniciativě aktivistů, pozastaveno vydávání a prošetřována oprávněnost nároků církve Policií ČR“.

Uznejte sami, to sem nemohu nedat, především proto, že fakta jsou následující:

Trestní oznámení bylo paní Lenkou Procházkovou podáno 20.ledna 2014. Při zákonné lhůtě 30 dnů si nejsem zcela přesně jist, zda už paní Procházková má v ruce výsledek svého podání, tedy zda se Policie ČR skutečnostmi uvedenými v trestním oznámení zabývá či nikoli, zda je podezření ze spáchání trestného činu důvodné, či zda věc byla odložena jako bezdůvodná (jak se dosud se všemi oznámeními podanými až teatrálním způsobem touto afektovanou bojovnicí proti církvím, kterou jsem již jednou v jiném svém článku označil za ďáblovu služku, stalo). Domnívám se však, že spíše ne, protože pro server 5plus2.cz poskytl krátce před sedmým únorem vyjádření mluvčí pražské policie Tomáš Hulan: „Trestní oznámení bylo ze strany státního zastupitelství předáno kriminalistům teprve před několika dny, nelze jakkoliv spekulovat o jakémkoliv dalším postupu.“ Ale autorka článku již ví, že Policie prošetřuje. Při tom jediné, co, krom svých obvyklých „domníváme se“ a „myslíme si“, paní Procházková a její věrný proticírkevní pudlík, režisér Václav Dvořák, zpochybňují, je pravost dokumentu, podle něhož byl kostel odejmut církvi v roce 1953, tedy Protokol o převzetí. Nazývají jej falzem. Budiž. Nejsem proti, aby dokument, především pak u takto exponované památky, byl skutečně odborně posouzen, případně aby na něm byla provedena expertíza, která jednoznačně potvrdí, či vyvrátí jediný argument podavatelů tohoto oznámení.

Zajímavé však je, že biskupství podalo výzvu k vydání kostela již 27.6.2013. Půlroční lhůta pro vydání tedy uplynula 27.12.2013. Je tedy jednak bezpředmětné hovořit o nějakém spěchu s vydáváním, což už jsem též v této souvislosti, byť v jiném článku, nebo diskusi, zaregistroval, ale především průtahy s vyřízením této výzvy jednoznačně nemohly být spojeny s trestním oznámením, které bylo podáno až téměř měsíc po uplynutí zákonem stanovené základní lhůty pro vyřízení výzvy oprávněných osob.

Ale již jsem si několikrát všiml, jak až teatrálně, se snahou o co největší publicitu, bojuje Lenka Procházková proti tomu, aby církev dostala kostel. Největší tyto boje probíhali především u nejvýznačnějších památek, jakými je Svatovítská katedrála v Praze a nyní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Jistě je toto úsilí motivováno především symbolikou. Jde o významné památky na našem území a nenávist k církvi, s níž paní Procházková žije, je pak významným hnacím motorem v této její činnosti. Kde jinde se zviditelnit, než na podobných kauzách (k tomu je nutno podotknout, že ač se paní Procházková angažovala i v kauze Svatovítské katedrály, její nevydání není jejím dílem, ale výhradně dílem šikovnosti právníků zastupujících stát, respektive Správu Pražského Hradu, byť jsou jí tyto „zásluhy“ celou řadou jejích obdivovatelů připisovány).

Dobře, když paní Procházková hodlá bránit kostel před vydáním církvi. Dokáže mi někdo zodpovědět, co s ním hodlá dělat? K čemu bude státu kostel? Na jeho provoz a údržbu se stejně bude muset skládat více subjektů, než jen vlastník (dosud Národní památkový úřad). Vybrané vstupné zdaleka nepokryje ani náklady na režii, natož na nutné opravy. A stát, tím, že památku přihlásil do ochrany UNESCO, současně souhlasil, že se bude spolupodílet na její údržbě (mimochodem, na státní či krajské dotace snadněji dosáhnou právě památky, které mají status ochrany UNESCO, nebo jsou aspoň Národní kulturní památky, ale není to ani u jedné z památek tak, že pokud není stát vlastníkem, tak přesto automaticky na jejich opravy přispívá).

Co tedy hodlá s kostelem podniknout? Bude tam vybírat vstupné? Prosím, to se ale vybírá i dnes. Bude snad evidovat příchozí na Mši svatou a poutě? No, při žlučovitosti paní Procházkové, ne nepodobné žlučovitosti udavaček uličnímu výboru, bych se skoro ani nedivil. Bude tam snad chtít pořádat koncerty, výstavy? Prosím, to je ještě jedno z rozumnějších využití. Ovšem existovaly v nedávné minulosti i excesy, kdy z kostela byl „vybudován“ vepřín, sklad čehokoliv. V nedávné době pak diskotéka, či jak pojmenovat aktivity v něm provozované (slovo hampejz nechci v této souvislosti použít). A co věřící? Budou mít vstup do kostela, který pro ně na oslavu jednoho ze zemských světců a patronů nechal na své náklady vystavět počátkem 18.století opat zdejšího cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva, zdarma? Nabízí se tu jistá analogie se Svatovítskou katedrálou, kde je zavedení vstupného mylně předkládáno církvi. Vstupné zavedla Správa Pražského Hradu již v šedesátých letech minulého století. Pak, na nějaký čas, byla volně přístupná nová část katedrály (tedy ta část postavená při poslední dostavbě počátkem 20.století), ale ta nejcennější a nejstarší část katedrály (v podstatě vše od úrovně jižního portálu směrem do prestbyteria) byla od prvního zpoplatnění vždy součástí některého z prohlídkových okruhů. Dnes, pokud se věřící nechtějí dohadovat s ochrankou, musí počkat až na pravidelnou bohoslužbu. Pokud pak chtějí v tichosti rozjímat, uctít třeba i zemské patrony, svatého Václava, svatého Jana Nepomuckého, či svatého Zikmunda, krom některých význačných příležitostí jim to v podstatě není ochrankou téměř umožněno. Mám tu osobní zkušenost, kdy jsem chtěl chvíli rozjímat u místa odpočinku ostatků Jana Nepomuckého, ale ochrankou byl natažen provaz, který zabraňoval cestě k presbyteriu, kde je stříbrná tumba s ostatky světce umučeného zlovůlí světské moci.

Čekalo by věřící opět, někdy až nedůstojné, handrkování při návštěvě významného poutního místa, jak tomu občas může být v katedrále? Můžete namítat, proč nechceme zaplatit vstup. To není o tom, jestli chceme, či nechceme. Je to o principu. Jak často jdete do kostela vy a proč? Jdete se tam pomodlit, rozjímat? Jdete si jej „pouze“ prohlédnout? Pokud je v kostele navíc svatostánek a u něj rozsvícené věčné světlo, je to pro věřícího jasným znamením, že je zde přítomen Kristus v podobě proměněné hostie. To je součástí naší křesťanské víry. Věříme v přítomnost Pána v Nejsvětější svátosti, která je v pravidelně používaných kostelích uchovávána ve svatostáncích. A co je pro věřícího také důležité? Uctít s pokorou oběť Pána, kterou nám právě přítomnost Nejsvětější svátosti připomíná. Kupříkladu v katedrále je však svatostánek umístěn tak, že od vchodu na něj prakticky nedohlédnete.

Můžete namítat, ať si jdeme do jiného kostela. A já odpovím: „A proč?“ On ten kostel byl postaven proč? Jako turistická strakce? Jako předmět sporů? Byl snad kostel postaven proto, aby v něm komunisti udělali sklad nábytku, či prasečák? Nikoli! Kostely byly vždy budovány jako místo pro rozjímání, modlitbu, setkání se zpřítomnělým Kristem. Byly budovány pro věřící lidi stejně věřícími lidmi. Byly stavěny i jako oslava Boha. I proto byla jejich výzdoba, kterou dnes obdivujeme tak okázalá, neboť se stavěly pro oslavu toho Nejlaskavějšího, Nejmocnějšího, Nejvyššího, pro uctění jediného Spravedlivého. Nestavěly se proto, aby si na nich žlučovitě nenávistné a životem zklamané osoby naháněly své ego, aby mohly sloužit jako prostředník k ponižování víry a věřících. Přijďte se podívat, přijďte se i pomodlit, rozjímat, ale nesnažte se v tom bránit těm, kteří kostel vnímají jako jedno z míst pro nejintimnější setkání s Bohem při svých nejdůvěrnějších hovorech s Ním, při modlitbách.

Paní Procházková neúnavně bojuje, podává trestní oznámení, která dosud byla vždy odložena jako bezdůvodná, křičí a někdy až hystericky útočí na veškeré dění kolem naplňování znění Zákona o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi. Já netvrdím, že není potřeba kontrola. Naopak, v našem státě je dobré, když se podrobuje veřejné kontrole téměř vše. Ale, pokud se ukáže, že ona listina, která je zásadním důkazem toho, že jsou náležitosti požadované uvedeným zákonem bezezbytku splněny, přijde od paní Procházkové, ale i od dalších, kteří i vydávání kostela církvi využívají ke svému zviditelnění, aspoň omluva? Nemluvě o tom, že momentálně jsou do celé této záležitosti zainteresovány i další instituce, jako Státní pozemkový úřad, archiv Ministerstva kultury, Národní archiv, Státní okresní archiv ve Žďáru nad Sázavou a další, pro něž vyhledávání ve svých archiváliích je další víceprací, kterou někdo (v tomto případě státní instituce – Národní památkový úřad) musí zaplatit. Vyrovnají pak tito křiklouni svůj dluh vůči společnosti vznilý tím, že na základě jejich, často nepravdivých obviněních, musí státní instituce vydat větší objem financí na administrativní úkony spojené s vydáváním odcizeného majetku?

Mnozí, kteří těmto lidem tleskají a nazývají je „statečnými bojovníky“ si ve své zaslepené nenávisti vůči církvím ani neuvědomují, že právě tyto vícenáklady pak okrádají stát? Ne, oni raději budou dál do nekonečna tvrdit, že církev okrádá stát. Ale při tom již bylo mnohokrát nezvratně prokázáno, že to bylo obráceně, že stát posledních 65 let okrádal církev.

Tak k čemu Vám bude kostel? Církev pro něj využití má. Přesně takové, k jakému účelu byl kostel původně vybudován. Máte pro něj snad nějaké lepší využití?

V článku citováno ze serveru 5plus2.cz a z článku na blog.idnes.cz, využito veřejně dostupných informací zveřejněných na stránkách Brněnského biskupství, Kláštera Teplá a dalších nespecifikovaných veřejných zdrojů.