Jak dlouho ještě bude komunistická demagogie nepostižitelná?
Ne, nezbláznil jsem se a nejsem autorem tohoto výroku. Autorem tohoto výroku je bloger a diskutér Jaromír Petřík z Boskovic. V tomto výroku pan Petřík jednoznačně popírá genocidu bosenských civilistů v Srebrenici. Válka v Jugoslávii byla krutá a i její objektivní zhodnocení je neobyčejně složité. Zločinů se dopouštěly obě strany konfliktu a také někteří zločinci z obou stran tohoto konfliktu stanuli před Mezinárodním trestním tribunálem pro válku v bývalé Jugoslávii. Tento trestní tribunál pachatele Srebrenického masakru jednoznačně určil a odsoudil k dlouholetým žalářům. A byl to právě tento soud, který označil události v Srebrenici jako genocidu. Od skončení druhé světové války je to jediná událost na evropském kontinentu, která má takovéto označení.
Pokud půjdu po jednotlivostech daného výroku, mohu rozporovat snad každou větu. Ale v kontextu celého sdělení bych k tomu podotkl:
- bylo nalezeno a exhumováno na 8 tisíc těl, z nichž bylo dosud na základě analýz DNA identifikováno asi tři tisíce obětí.
- Zprávy o Srebrenickém masakru nepopírají ani bosenští Srbové, pouze odmítají jako celek přímou zodpovědnost za tento masakr. Mimochodem, v tom s nimi souhlasím.
- Důrazně se ohrazuji proti větě: „Ale i kdyby je postříleli, pak by to udělali právem za zločiny, které napáchali v okolních srbských vesnicích.“, kterou pan Petřík jednak přiznává určitý princip kolektivní viny a druhak zcela ignoruje i některé výstupy Mezinárodního trestního tribunálu z Norimberka po 2. světové válce, kde kupříkladu zazněla i myšlenka, že pokud nacisté popravovali lidi bez řádného soudu, jde o zločin. A pachatelé zmiňovaného masakru žádný soud se zajatci neprováděli. Prostě stříleli všechny tzv. „vojensky způsobilé“ muže. Dá se říci, že stříleli všechny muže od patnácti let výše. Skoro by to sneslo i srovnání s masakrem, který je v naší zemi dostatečně znám – s masakrem v Lidicích. S jednou jedinou vyjímkou. Nacisté, na rozdíl od těchto zločinců, ženy a děti nenechali odejít, ale naplánovali i jejich likvidaci. Srbové opravdu ženám a dětem umožnili evakuaci. Je však též pravdou, a to pan Petřík, dost možná úmyslně, opomíjí, že i tyto konvoje s evakuovanými ženami a dětmi byly ze srbských pozic často ostřelovány. Velitelé podílející se na tomto zločinu pak ostřelování zdůvodňovali, že šlo o legitimní vojenské cíle, když byla evakuace prováděna ve vojenských nákladních autech. Oněch autobusů bylo minimum. Většina zachráněných byla evakuována na korbách nákladních aut.
Minimálně tyto tři body ve mně evokují myšlenku, že pan Jaromír Petřík tímto svým výrokem spáchal trestný čin dle §405 zákona č. 40/2009 Sb., Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.
Přiznávám zcela otevřeně, že jsem oslovil několik osob, které se profesionálně věnují trestnímu právu, ať už z řad právníků, tak z řad policistů s dotazem, zda případné trestní oznámení má šanci uspět, tedy zda autor tohoto výroku bude čelit trestnímu řízení. Nemotivuje mne k tomu ani touha po kriminalizaci pana Petříka, ani jiné podobně nízké pohnutky, ale rád bych, aby i naše soudy a naše orgány činné v trestním řízení jednou pro vždy stanovily, co ještě je přípustné a co již není, když někteří lidé prostě hranici sami neznají.
Vedlo mne k tomu i určité „ticho po pěšině“ ohledně trestního oznámení na paní poslankyni Martu Semelovou za její výroky o Miladě Horákové a zaslouženosti jejího trestu. Vede mne k tomu i znovuzvedání hlav obhájců komunistických zločinů a minulého režimu a v neposlední řadě i hrůzné zjištění, že nesmíte pejorativně říci o aktivních účastnících potlačování protikomunistických demonstrací, že jsou to zločinci, když mlátili lidi. Zjištění, že se takto vyjadřuje i jeden výbor našeho zákonodárného sboru, tedy té instituce, která by měla nejvíce dbát o naplňování a dodržování zákonů, včetně těch o Protiprávnosti komunistického režimu.
Nehodlám orgány činné v trestním řízení zatěžovat věcmi, které nemají šanci na úspěch, ale pokud dostanu od oslovených lidí zpětnou vazbu, že podobné prohlášení je opravdu naplněním skutkové podstaty t.č. Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, je dost dobře možné, že takové podání proti panu Petříkovi opravdu učiním.
Existuje zde svoboda slova, existují zde i další občanské svobody, ale existují zde i lidé, k nimž já osobně řadím i jmenovaného člověka, kteří těchto svobod zneužívají k šíření zločinných komunistických myšlenek, myšlenek o zotročování lidí, o znásilňování jejich ducha a potlačování svobod. A těmto snahám se lidé, kteří nechtějí opět žít v otroctví strachu, musí postavit nekompromisně a tvrdě. A přestože akutně hrozí omezování svobod více z hlav některých neomarxistických představitelů Evropské unie, nelze před nebezpečím znovuoživení idelogů komunismu a jejich snahám o indoktrinaci společnosti jejich demagogií přivírat oči. Bojovat je třeba proti každému zlu, byť dnes může vypadat jako zlo menší a téměř neškodné. Uvědomme si, že komunistická ideologie je jako hydra, tisícihlavá saň, která má neuvěřitelnou schopnost regenerace. A při uvědomění si, že mým patronem je svatý Jiří, dle legend římský voják, který bývá vyobrazován často, jak zabíjí draka, tak já, ač mám do svatosti hodně daleko, nemohu jeho příkladu a jeho vzkazu neposlechnout.
Jirka Oulický
Projev občana číslo 10.566.155
Občan číslo 1 již svůj projev pronesl, ale na něco v něm trochu pozapomněl. Jako občan číslo 10.566.155 jsem se rozhodl to trochu napravit.
Jirka Oulický
Církev hřešící
Počátkem tohoto týdne proběhla médii zpráva o případu kněze Ostravsko-opavské diecéze. Někdy byla tato kauza anoncována bombastickými titulky, že kněz byl chycen do pedofilní sítě, ale zpravidla články byly věcné.
Jirka Oulický
Ano, bude nejhůř
Jak by mohlo vypadat zpravodajství v nové soukromé televizi ANOva v roce 2022 půl roku po dalších volbách.
Jirka Oulický
Církev uctí památku zavražděného kněze a ... média mlčí
V pátek 29.července vydalo předsednictvo ČBK výzvu k uctění památky zavražděného kněze Jacquese Hamela vyzváněním zvonů v den pohřbu tohoto mučedníka. A média?
Jirka Oulický
Je suis Jacques Hamel
Zaútočit na neozbrojeného je znakem zbabělosti, zaútočit na starého člověka je znakem zvrácenosti a zaútočit na kněze je znakem vlastní odpornosti.
Jirka Oulický
Kde je mlíkař?
Tahle klasická otázka ze známého, dříve trezorového, filmu „Skřivánci na niti“ mě napadla při dnešním sledování dění na sociální síti Facebook.
Jirka Oulický
Uprchlická krize, socialisté a křesťanská Evropa
Není mým zvykem vyjadřovat se k aktuálním politicko-společenským tematům, která hýbou náladami ve společnosti. Takových článků najdete v mém blogu menšinu. Nyní však učiním vyjímku.
Jirka Oulický
Senzační odhalení! Německý profesor blogerem na idnes!
To je název skoro jak z nějakého bulváru, by si člověk mohl říci, ale ono to skoro bulvárem je. Tedy to zjištění, že Prof. Dr. Günter Dueck, německý matematik, publikuje na blozích idnes.
Jirka Oulický
Sakrální památky na Lounsku – kostel Nejsvětější Trojice a 14 svatých Pomocníků v Lounech
Druhou památkou, kterou bych rád čtenářům představil je barokní hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice a Čtrnácti svatých Pomocníků nacházející se na Žateckém předměstí v Lounech.
Jirka Oulický
Sakrální památky na Lounsku – chrám svatého Mikuláše v Lounech
Rád bych v této sérii blogů trochu zpopularizoval některé sakrální památky v okolí Loun, především ty, které znám a sám jsem je navštívil. A jako první asi připomenu tu nejcennější, děkanský chrám svatého Mikuláše v Lounech.
Jirka Oulický
Po 65 letech konečně doma, doma v Číhošti
„Kaine, kde je tvůj bratr Ábel? Boleslave, kde je tvůj bratr Václav? Drahomíro, kde je tvá tchyně Ludmila? ...“ (z kázání Dominika Duky v Číhošti 12.července 2015).
Jirka Oulický
Noc kostelů 2015 v ŘKF Louny
Noc kostelů – dvě slova, která již vstoupila do povědomí širší veřejnosti, i té, která kostely nenavštěvuje při pravidelných bohoslužbách.
Jirka Oulický
Máte slovo v době postní
Předem se přiznávám, že, ač jsem o tématu onoho pořadu na ČT věděl dopředu, tak jsem v zájmu ochrany svého duševního zdraví příslušný pořad nesledoval (tak, jako tento formát vzájemného překřikování se hostů s místy až běsnící paní Jílkovou nesleduji prakticky vůbec). Přesto mi při některých statusech lidí z mého kontaktlistu na facebooku nedalo, abych napsal o tom, co si o načasování podobného tématu myslím. A nic lichotivého to tedy nebude.
Jirka Oulický
Praha, Legerova ulice 65 let po té - uctili jsme památku umučeného Josefa Toufara
Zhruba 20 lidí se ve středu 25.února 2015 sešlo na Pietním shromáždění k uctění památky 65.výročí mučednické smrti Josefa Toufara v Praze, Legerově ulici před budovou bývalého Státního sanatoria, kam příslušníci StB krátce po poledni 25.2.1950 umírajícího Josefa Toufara přivezli.
Jirka Oulický
Číhošť 22.2.2015 - lidé z celé země přijeli uctít památku mučedníka Josefa Toufara
Malá vesnička na Vysočině, přímo uprostřed naší krásné země. V katastru obce Číhošť leží i geografický střed České republiky. Přesto to nebyl důvod, který na první postní neděli l.p. 2015 přitáhl do této vsi několik stovek poutníků z celé republiky.
Jirka Oulický
Temný středověk roku 1950
Tak jak často čtu invektivy, že církev nás určitě chce vrátit do středověku, stejně často si uvědomuji, že ten „nejtemnější středověk“ v našich dějinách tu byl před relativně nedávnou dobou – před 65 lety. Tehdy totiž běsnění režimu proti Církvi dosahovalo svého vrcholu. Další dozvuky tohoto běsnění následovaly ještě v několika následujících letech, kdy byli odsouzeni a popraveni tři kněží Římskokatolické církve (Jan Bula, Václav Drbola a František Pařil), kdy probíhalo ještě několik procesů s představiteli a činovníky Církve (mj. i proces s biskupem litoměřickým Štěpánem Trochtou). Nejtvrdší údery ale přišly právě v roce 1950.
Jirka Oulický
Únos Josefa Toufara
28.ledna 1950 přibližně kolem 17:30 byl ze zahrady své fary v Čihošti unesen Služebník Boží, R.D. Josef Toufar. Tím začala jeho Křížová cesta, když své Golgoty dosáhl rukou eStéBáckých vrahů o 4 týdny později, 25.února 1950 ve večerních hodinách.
Jirka Oulický
Zneužitá tragédie
Paříž, středa 7.ledna 2015 krátce před polednem. Událost, která na chvilku zastavila téměř veškerý život Francie. Svět za několik hodin obletí záběry jak maskovaný muž nemilosrdně střílí z bezprostřední blízkosti na ležícího policistu.
Jirka Oulický
Pane Hapko, promiňte, půjčuji si Vaše dílo
Harley Davidson a na něm člověk, muzikant, jehož si asi většina vybaví s bílou hřívou dlouhých vlasů a stejně zbarveným plnovousem. Možná bohém, ale určitě skvělý muzikant. Dovolte tedy malé připomenutí části jeho díla.
Jirka Oulický
Albertov 17.11.2014
Přemýšlím nad tím, zda bylo či nebylo patřičné házet po prezidentu Zemanovi vejce a další potraviny.Myslím, že to rozhodně nepřispělo důstojnosti akce. Na druhou stranu zase přemýšlím, zda důstojnosti akce přispěla přítomnost toho, kdo dva dny před tím tvrdil, že zásah na Národní třídě nebyl tak brutální a v podstatě tvrdý a brutální postup proti demonstrantům, kdy tehdejší ozbrojené složky státní moci uzavřely dav a vypouštěly jej jen přes uličku plnou až sadistických šílenců s obušky, bagatelizoval.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |