Vím, je to pozdě.

Jako občan Litoměřic jsem se s panem kardinálem mnohokrát setkal. Byl jsem učeň, obchodní příručí, a každý týden se na biskupství vozila kárka zboží, co si setřičky vybraly u nás v obchodě. Pan kardinál se  těšil na svojí plzničku. Vždy prohodil něco milého, laskavého a vtipného. Poslední setkání s ním bylo na jeho pohřbu. Já, v té době voják zákl.služby na opušťáku, byl zatčen a moje dívka, roce maturity, vyhozena ze školy. Vždy když se procházím s dětmi a nyní i vnuky po Dómském pahorku, vzpomenu si na toho moudrého a statečného pána.

Až dosued jsem se domníval, že identifikační číslo

měl každý koncentráčník vytetováno na paži, ale zde se dozvídám, že ¨se někomu¨¨podařilo Štěpána Trochtu napsat pod stejným jménem, ale pod jiným číslem mezi nové vězně a zařadil ho do bloku 9. ¨No nic, zázraky se dějí.

Re: Až dosued jsem se domníval, že identifikační číslo

teda vám ten Trochta pořádně leží v žaludku, čéče...

Pomluvy nelze povyšovat na dějinné události

nelze vytahovat z pytlíku "jedna paní povídala" a předkládat to veřejnosti pod příkrovem rádoby vědeckého bádání. Proto si myslím, že pro hrubé urážky jakéhosi církevního tajemníka, který hraje v tomto případě roli zlého muže, nejsou žádné pádné důkazy.

Re: Pomluvy nelze povyšovat na dějinné události

Váňo, Váňo, Ivane, právě jste se definitivně vyřadil ze společnosti slušných lidí, ovšem co vy vůbec víte o tom co je to vlastně slušný člověk!

Ano, další z mučedníků nedávné doby, ...

kteří svým životem nezpochybnitelně dokázali svou víru. Takoví skvělí lidé nás morálně zavazují na ně nikdy nezapomenout!

Re: Ano, další z mučedníků nedávné doby, ...

Ano.

Pane Oulický,

normálně články, se kterými souhlasím nekomentuji. Spíš se soustředím na ty demagogické, u kterých se snažím vysvětlit, že se jedná o ničím nepodložené bláboly. Vaše články čtu a zatím jsem je nikdy nekomentoval. Jenže ty Vaše články  mi naopak dávají zcela nové informace, které si pak ověřuji. Co jsem chtěl říci? Děkuji Vám za to co píšete a hlavně za to, jak to píšete.

Re: Pane Oulický,

Ilegalita jak vyšitá

je tedy jasné, že církev nekolaborovala, tedy nemá právo na nějaké restituce, ale hlavně přesto ten proces je označen za vykonstruovaný. Úžasná konstrukce.

Re: Ilegalita jak vyšitá

Tak hlavně, že Vám vrátili ten Lidový dům. Přitom, co byli socani - zrádci, kteří kolaborovali s komunistickým režimem v míře větší než malé.

Překrásný, věcný článek.

Ano, kardinál Trochta byl velký muž.

Hrdina.

Re: Překrásný, věcný článek.

ale tak jej dehonstuje autor článku, tak to se hned tak nevidí. Nechává jej dělat ilegalitu, aby ho pak nechal odsoudit pouze v divadelním procesu. Buď tam byla skutková podstata, nebo nebyla.

Vážený pane Oulický,

dovoluji si Vám poděkovat za tento exkluzivní článek. Kéž by všichni redaktoři měli takto vytříbený cit nejen pro psaní, ale především pro práci s historickými fakty a materiály. Ačkoli lze očekávat přes veškerou hodnotu tohoto článku i urážlivé reakce - ona totiž pravda může být pro jistou skupinu lidí i po těch letech nepříjemná - pevně věřím, že se Váš příspěvek setká s přízní lidí toužících po Pravdě, Spravedlnosti a Lásce a pomůže mnohým k pochopení brutality komunistického režimu. Těším se na další Vaše texty, pane Oulický!

Re: Vážený pane Oulický,

Já se budu z pera téhož autora také těšit na další texty. Např. o Juliu Fučíkovi nebo Marušce Kudeříkové. aby to bylo vyvážené.

...

Ani osobní kvality jednotlivých duchovních nemohou zvrátit fakt, že katolická církev je kromě jiného například silně prostoupena modlářstvím, což je věc, kterou Písmo odsuzuje jako něco odporného v očích Boha.

Re: ...

Zkuste se seznámit s důvody, proč tomu tak je. To, co vám může jako modlářství připadat (konkrétně třeba způsob úcty světců), mají obstojně argumentačně podložené. To, že s tím nakonec v této podobě stejně nesouhlasím, je ale výsledek poctivé snahy pochopit cizí názor a hledat jeho silná místa namísto prvoplánového útoku na projevy lidové zbožnosti (může opravdu nabývat rozměrů až obludných). Není argumentačně poctivé hodnotit jen podle prvního dojmu a vnějších znaků a používat přitom silná slova o modlářství. Konečně nepochybuji k tomu, že se Pán Bůh přiznává ke svým dětem, ač je nachází v různých „jednotách“ (jak tomu říkala stará Jednota, odmítajíc název církev) – mezi katolíky, pravoslavnými či evangelíky. Dejte pozor na sudičství; myslím, že sudičství, kterému chybí láska, je v Božích očích neméně odporné. „Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl … kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.“