Noc kostelů – dvě slova, která již vstoupila do povědomí širší veřejnosti, i té, která kostely nenavštěvuje při pravidelných bohoslužbách.
A každý rok organizátoři přemýšlejí, jak naplnit program, jak přilákat návštěvníky a při tom zachovat základní myšlenku akce – nenásilnou formou oslovit návštěvníky myšlenkami duchovního rozměru lidského života, dát jim prostor vnímat, přemýšlet, nechat se oslovit Boží přítomností a láskou.
Nejinak tomu bylo letos i v Římskokatolické farnosti Louny, kde organinzátoři připravovali program pro dva kostely – farní kostel svatého Mikuláše a kostel Nejsvětější Trojice a čtrnácti svatých pomocníků na Žateckém předměstí.
Malebný prostor druhého kostela vybízí spíše k akcím komornějšího charakteru, k akcím pro lidi, kteří hledají nové poznání, kteří se chtějí něco dozvědět, kteří rádi rozšiřují své obzory. Inspirováni jednak vyhlášeným Rokem zasvěceného života, ale též výročím 65 let od brutálního zásahu komunistického režimu proti řeholním řádům, se organizátoři rozhodli pro návštěvníky připravit výstavu právě k poctě řeholníkům a řeholnicím. Výstavu, která návštěvníkům přiblížila některé řády, které v Lounech a jejich blízkém okolí působily.
Základem výstavy byly panely s obrázky a vysvětlujícími texty seznamující návštěvníky s jednotlivými řeholemi, které z větší části připravil student lounského gymnázia Martin Nedvěd. K vidění však byly i řeholní oděvy čtyř řádů – Křížovníků s červenou hvězdou, dominikánů, vincentek a premonstrátů naaranžované na proutěné figuríny zapůjčené k tomuto účelu lounským muzeem. Pro ty, kteří pak měli zájem o další informace o řeholích, připravil doplňující přednášku k výstavě historik Masarykova ústavu Akademie věd PhDr. Michal Pehr, PhD.
Prostory děkanského chrámu svatého Mikuláše svou majestátností naopak lákají k akcím pro větší počet návštěvníků. I proto, jak se již stalo téměř tradicí, zahajovalo program ve svatém Mikuláši vystoupení dětí ze ZUŠ Louny pod vedením svých učitelek Kateřiny Štolové a Renáty Friedlové, které následovalo po vyzvánění všech pěti zvonů chrámu a fanfárách trubače z ochozu jeho věže. Koncert dětí uvedlo krátké vystoupení studenta teplické konzervatoře Tomáše Borla s vlastní skladbou na pozoun z kůru kostela. Vystoupení dětí, jak bývá obvyklé, bylo hojně navštíveno a až na drobný incident s pracovníkem ČTK, který, oháněje se jakýmsi sdělením z biskupství, začal v průběhu vystoupení dětí fotografovat nejen průběh akce (což problém nebyl), ale též výzdobu chrámu, při čemž neváhal vstoupit i do prostoru presbyteria prakticky za vystupující děti, čímž jednoznačně rušil jejich soustředění na výkon (a zde neobstojí ani jeho výmluva, že nevěděl, že se do presbyteria nesmí; je snad logické, že při jakémkoliv koncertu či představení fotografové nevstupují do prostoru vyhrazeného účinkujícím), za což byl zcela po právu duchovním správcem farnosti vykázán z kostela, bylo i velice úspěšné a děti za předvedený výkon sklidily zasloužené ovace.
Po koncertu dětí přišlo ztišení. Část návštěvníků, především z řad rodiných příslušníků vystupujících dětí, sice chrám opustila, ale přišli další, tak jak při Noci kostelů bývá obvyklé, že lidé přicházejí a zase odcházejí. A zatímco si lidé volně prohlíželi vnitřek kostela a vystupovali na věž chrámu, která byla otevřena až do 23 hodin, tak v protější budově děkanství se rozezpívával Lounský chrámový sbor pod vedením sbormistra Mgr. Petra Bernarda na svůj koncert složený téměř výhradně z písní ke cti Panny Marie, jež začal úderem 21. hodiny předvedením první věty skladby Bedřicha Smetany Česká píseň.
I koncert chrámového sboru měl velkou posluchačskou účast a zaplněné trojlodí chrámu si mohlo vyslechnout skladby od renesančních mistrů, kteří byli zastoupeni například J.Arcadeltem a jeho skladbou Ave Maria, přes skladatele českého baroka, Adama Michnu z Otradovic či K.W. Holana Rovenského, až po současné tvůrce duchovní hudby, například R. Shepparda, od nějž chrámový sbor předvedl píseň znějící v chrámech obvykle pouze na Slavnost uvedení Páně do chrámu, tedy na Hromnice, Hodie Beata Virgo Maria. Ke slyšení byla i čtyřhlasá úprava tzv. Ročovského zdrávasu, psíně-modlitby prováděné téměř výhradně při poutích v nedalekém Dolním Ročově. Vystoupení z kůru kostela pak zakončila „pýcha“ Lounského chrámového sboru, skladba Tota pulchra od italského řeholníka a skladatele 19.století p.A.Borroniho. Při děkovačce, kdy chrámový sbor předstoupil před své posluchače, pak ještě jednou zazněla úvodní skladba programu, Česká píseň od Bedřicha Smetany.
Venku se již setmělo, vždyť koncert chrámového sboru končil až kolem tři čtvrti na deset, a tak mohl nastoupit další bod programu. Tím byl zážitek ze zhasnutého kostela. Organizátoři zhasli veškeré vnitřní osvětlení kostela a nasvítili presbyterium chrámu bodovými reflektory, takže jediným zdrojem světla, krom oněch bodových reflektorů, byl odraz venkovního osvětlení prostupující dovnitř velkými zdobenými gotickými okny. Pro mnohé návštěvníky Noci kostelů šlo o zcela nový zážitek, jak se zračilo i v jejich tvářích. Mystérium chrámu tímto pološerem ještě více vyniklo a mnozí, uchváceni krásou okamžiku, toto sledovali takřka se zatajeným dechem.
Lidé průběžně přicházeli a odcházeli, někteří chvíli pobyli, jiní jen zběžně proběhli kolem lavic kostela. Část však usedla do lavic a s určitou zvědavostí čekali na další bod programu, kterým byly nešpory. A protože je květen měsícem Mariánským, nemohly být nešpory jiné, než právě Mariánské. Nešporám předsedal R.D. Ing. Pavel Morávek, farní vikář z Chomutova, a jejich hudební části se ujal lounský kvartet Musica Optica. S významem této části denní modlitby církve návštěvníky seznámil Mgr. Jaroslav Havrlant, ThD., jinak též jeden z členů kvarteta. A protože je Noc kostelů akcí, kdy lidé přicházejí, pobudou a zase odcházejí, tak i při nešporách občas někteří nevydrželi po celé jejich trvání v kostele a odcházeli. Budiž však návštěvníkům ke cti a chvále, že tak činili skutečně způsobem nerušivým. Kdo však odešel, nedočkal se závěrečného slavnostního požehnání od předsedajícího kněze.
Stalo se již v Lounech pěknou tradicí, že závěr celého programu Noci kostelů obstarává společný průvod městem se svíčkami pořádaný jak Římskokatolickou církví, tak Církví Československou husitskou. Nejinak tomu bylo i letos. Tematem letošního průvodu pak byl zasvěcený život. Na čtyřech zastaveních sřídavě promlouvali duchovní obou církví nejprve krátkým úryvkem z Písma a následnou krátkou promluvou, které pozorně poslouchaly na dvě desíky účastníků průvodu. Závěr obstaral společný výstup na věž chrámu svatého Mikuláše s posledním zastavením a závěrečnou společnou modlitbou a požehnáním městu i účastníkům akce.
Pak již nezbývalo, než sestoupit z věže a pomalu uzamknout jak věž, tak i vlastní kostel, kam i přes pokročilou noční hodinu (vždyť byla již jedna hodina po půlnoci) se stále trousili návštěvníci.
Na závěr snad jen několik „nudných“ čísel. Do chrámu svatého Mikuláše jsme letos zaznamenali na 400 vstupů, věž chrámu navštívilo 184 lidí, kteří neváhali vystoupat do výšky přes 40 metrů, a kostel Nejsvětější Trojice a čtrnácti svatých pomocníků s jeho výstavou o řeholních řádech si prohlédlo 121 zájemců. Když porovnáme tato čísla s čísly z minulého roku, tak i v tomto ohledu můžeme hodnotit letošní Noc kostelů v Lounech jako úspěšnou.
Za organizátory Noci kostelů 2015 v ŘKF-děkanství Louny
Jiří Oulický, editor programu
(psáno původně pro vlastní blog autora na portálu blog.idnes.cz. Autor tímto dává svolení k volnému šíření textu s výhradou jeho zkracování či jiných úprav s výjimkou korektur jazykových)
