Kde je mlíkař?
Ony nám totiž mizí blogy. Většinou jsou to blogy, které se k některému ze současných témat vyjadřují poněkud ostřeji. Ponejvíce pak blogy zabývající se strachem z možné postupné islamizace Evropy. A především pak blogy, které předkládají důkazy oprávněnosti tohoto strachu.
Některé z kolegů blogerů mám ve svém kontaktlistu na Facebooku a většina z nich celkem pravidelně své články na tomto blogu upoutává. Včera však jeden z blogerů, pan Martin Kavka, však o svůj článek přišel. Byl mu stažen z hlavní strany. Odůvodnění, které Martin Kavka zveřejnil, bylo poměrně prosté: „Nedostatečné ozdrojování textu.“ Ponechám stranou, jak zde bývaly (a někdy dosud i bývají), administrátory upoutávány texty, pod nimiž se strhne diskuse, kdy oponenti velmi často dokazují, že autor pracuje s nepravdivými a neozdrojovanými informacemi. Dodnes si pamatuji na blogera Viktora Vereše, který tak mohutně psal protikřesťansky a proticírkevně zaměřené blogy, proti nimž marně protestovali u administrátorů nejen blogeři, ale i někteří z diskutérů, jako proti článkům jednoznačně šířících nenávsit vůči jedné skupině obyvatel, proti článkům často používající informace z jednoho zdroje (zcela v rozporu s kodexem blogera) ne příliš důvěryhodného. Články osobně útočící na hlavu české provincie Římskokatolické církve, Dominika kardinála Duku, pak dokonce někdy byly vybírány i do tzv. zaujálů.
Pan Vereš byl nakonec odejděn. Zavinily to jeho poslední dva články, které jsem ani nestihl postřehnout (snad šlo o přímé osobní útoky na další představitele církví u nás, které už neunikly ani pozornosti příslušných církevních institucí, jež si mohly stěžovat třeba i na vyšších místech, než je jen „nějaký admin“). Před tímto incidentem ale byly panu Verešovi staženy do sokromých i jiné články (pokud si pamatuji, tak dokonce jeden z nich byl ale před tím v zaujálech). Šlo o články, které pracovaly prokazatelně se lživými informacemi. Oněch článků mohlo být nejméně pět, ne-li více.
Proč ale se zabývám panem Verešem, když jsem zmiňoval zmizení článku pana Kavky? Inu proto, abych dokreslil jistou nesouměrnost a nevyváženost. Dnes pan Kavka zveřejnil další svůj článek. Bohužel, ani ten nevydržel na hlavní straně blogu příliš dlouho (dle reakcí v diskusi pod článkem, ale i v diskusi na FB pod upoutávkou na tento článek, tam vydržel asi 10 minut). Zprávu o stažení i s odůvodněním zaslal stejný administrátor (stejná administrátorka; úmyslně mlžím, aby si dotyčný admin nemohl brát tento můj příspěvek na téma svobodná diskuse příliš osobně a jako zásah do jeho práv) jako včera. Současně ale pan Kavka zmizel i z hlavní stránky blogu. Ovšem odůvodnění stažení druhého blogu je, řekněme, trochu komické. Dle sdělení pana Kavky je tím důvodem ke stažení odkaz na předchozí stažený článek.
Pokud je to pravda, doporučuji příslušné/-mu administrátor(ce/ovi) nastudování kodexu blogera, který nalezne snadno pod tímto odkazem –Kodex blogera na blogu idnes . I při sebepodrobnějším studiu jsem nikde tento důvod (vložení odkazu na již stažený článek) fakt nikde nenašel. Velmi komicky pak působí fakt, že pod článkem, ještě před jeho stažením, se objevuje odkaz na poslední tři články autora, kde hned ten první byl – ejhle, právě ten v neděli stažený z hlavní strany.
Tak nám tedy mizí blogy a blogeři (jedna z neověřených informací hovoří i o úplném stažení blogu pana Konvičky). A vše ve jménu pseudokorektnosti. Víte, já s názory pana Konvičky nesouhlasím vůbec, osobně jej považuji za populistu a poměrně nebezpečného demagoga. S názory Martina Kavky trochu souzním, byť bych některé jeho formulace asi také rozporoval. Ctím však ale i fakt, že Martin Kavka je úspěšným absoloventem teologických studií jako laik. Má tedy i dostatečný přehled o všech ostatních světových náboženstvích.
Přestože s názory pana Konvičky nesouhlasím, vždy budu hájit právo, aby své názory mohl svobodně vyjadřovat. Podobně u názorů pana Kavky, s nimiž přeci jen častěji souhlasím.
Ano, jsme na soukromé půdě. Majitel, či jeho oprávnění zástupci mají právo omezení vstupu do tohoto prostoru zcela podle svého uvážení. Pak mi ale neposílejte, milá idnes, upoutávku na anketu „Křišťálová lupa“, dokonce s přáním, abych zaslal tomuto mediu svůj hlas. Chcete-li být křišťálovými, pak dávejte prostor všem názorům. Eliminujte výhradně ty které skutečně přímo vyzývají k násilí, k nenávisti.
Tak se ptám, podobně jako hrdinové již zmiňovaného trezorového filmu: „Kde je Kavka?“
Jen si říkám, zda se za pár minut nestane, že někdo zvolá: „Kde je Oulický?“
Na základě stížnosti pana Vereše do článku přidáváme informaci o tom, že blog pana Vereše nebyl zrušen administrací, ale na vlastní žádost pana Vereše.
administrátoři blogu iDNES.cz
Jirka Oulický
Projev občana číslo 10.566.155
Občan číslo 1 již svůj projev pronesl, ale na něco v něm trochu pozapomněl. Jako občan číslo 10.566.155 jsem se rozhodl to trochu napravit.
Jirka Oulický
Církev hřešící
Počátkem tohoto týdne proběhla médii zpráva o případu kněze Ostravsko-opavské diecéze. Někdy byla tato kauza anoncována bombastickými titulky, že kněz byl chycen do pedofilní sítě, ale zpravidla články byly věcné.
Jirka Oulický
Ano, bude nejhůř
Jak by mohlo vypadat zpravodajství v nové soukromé televizi ANOva v roce 2022 půl roku po dalších volbách.
Jirka Oulický
Církev uctí památku zavražděného kněze a ... média mlčí
V pátek 29.července vydalo předsednictvo ČBK výzvu k uctění památky zavražděného kněze Jacquese Hamela vyzváněním zvonů v den pohřbu tohoto mučedníka. A média?
Jirka Oulický
Je suis Jacques Hamel
Zaútočit na neozbrojeného je znakem zbabělosti, zaútočit na starého člověka je znakem zvrácenosti a zaútočit na kněze je znakem vlastní odpornosti.
Jirka Oulický
Uprchlická krize, socialisté a křesťanská Evropa
Není mým zvykem vyjadřovat se k aktuálním politicko-společenským tematům, která hýbou náladami ve společnosti. Takových článků najdete v mém blogu menšinu. Nyní však učiním vyjímku.
Jirka Oulický
Senzační odhalení! Německý profesor blogerem na idnes!
To je název skoro jak z nějakého bulváru, by si člověk mohl říci, ale ono to skoro bulvárem je. Tedy to zjištění, že Prof. Dr. Günter Dueck, německý matematik, publikuje na blozích idnes.
Jirka Oulický
Sakrální památky na Lounsku – kostel Nejsvětější Trojice a 14 svatých Pomocníků v Lounech
Druhou památkou, kterou bych rád čtenářům představil je barokní hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice a Čtrnácti svatých Pomocníků nacházející se na Žateckém předměstí v Lounech.
Jirka Oulický
Sakrální památky na Lounsku – chrám svatého Mikuláše v Lounech
Rád bych v této sérii blogů trochu zpopularizoval některé sakrální památky v okolí Loun, především ty, které znám a sám jsem je navštívil. A jako první asi připomenu tu nejcennější, děkanský chrám svatého Mikuláše v Lounech.
Jirka Oulický
Po 65 letech konečně doma, doma v Číhošti
„Kaine, kde je tvůj bratr Ábel? Boleslave, kde je tvůj bratr Václav? Drahomíro, kde je tvá tchyně Ludmila? ...“ (z kázání Dominika Duky v Číhošti 12.července 2015).
Jirka Oulický
Noc kostelů 2015 v ŘKF Louny
Noc kostelů – dvě slova, která již vstoupila do povědomí širší veřejnosti, i té, která kostely nenavštěvuje při pravidelných bohoslužbách.
Jirka Oulický
Máte slovo v době postní
Předem se přiznávám, že, ač jsem o tématu onoho pořadu na ČT věděl dopředu, tak jsem v zájmu ochrany svého duševního zdraví příslušný pořad nesledoval (tak, jako tento formát vzájemného překřikování se hostů s místy až běsnící paní Jílkovou nesleduji prakticky vůbec). Přesto mi při některých statusech lidí z mého kontaktlistu na facebooku nedalo, abych napsal o tom, co si o načasování podobného tématu myslím. A nic lichotivého to tedy nebude.
Jirka Oulický
Praha, Legerova ulice 65 let po té - uctili jsme památku umučeného Josefa Toufara
Zhruba 20 lidí se ve středu 25.února 2015 sešlo na Pietním shromáždění k uctění památky 65.výročí mučednické smrti Josefa Toufara v Praze, Legerově ulici před budovou bývalého Státního sanatoria, kam příslušníci StB krátce po poledni 25.2.1950 umírajícího Josefa Toufara přivezli.
Jirka Oulický
Číhošť 22.2.2015 - lidé z celé země přijeli uctít památku mučedníka Josefa Toufara
Malá vesnička na Vysočině, přímo uprostřed naší krásné země. V katastru obce Číhošť leží i geografický střed České republiky. Přesto to nebyl důvod, který na první postní neděli l.p. 2015 přitáhl do této vsi několik stovek poutníků z celé republiky.
Jirka Oulický
Temný středověk roku 1950
Tak jak často čtu invektivy, že církev nás určitě chce vrátit do středověku, stejně často si uvědomuji, že ten „nejtemnější středověk“ v našich dějinách tu byl před relativně nedávnou dobou – před 65 lety. Tehdy totiž běsnění režimu proti Církvi dosahovalo svého vrcholu. Další dozvuky tohoto běsnění následovaly ještě v několika následujících letech, kdy byli odsouzeni a popraveni tři kněží Římskokatolické církve (Jan Bula, Václav Drbola a František Pařil), kdy probíhalo ještě několik procesů s představiteli a činovníky Církve (mj. i proces s biskupem litoměřickým Štěpánem Trochtou). Nejtvrdší údery ale přišly právě v roce 1950.
Jirka Oulický
Únos Josefa Toufara
28.ledna 1950 přibližně kolem 17:30 byl ze zahrady své fary v Čihošti unesen Služebník Boží, R.D. Josef Toufar. Tím začala jeho Křížová cesta, když své Golgoty dosáhl rukou eStéBáckých vrahů o 4 týdny později, 25.února 1950 ve večerních hodinách.
Jirka Oulický
Zneužitá tragédie
Paříž, středa 7.ledna 2015 krátce před polednem. Událost, která na chvilku zastavila téměř veškerý život Francie. Svět za několik hodin obletí záběry jak maskovaný muž nemilosrdně střílí z bezprostřední blízkosti na ležícího policistu.
Jirka Oulický
Pane Hapko, promiňte, půjčuji si Vaše dílo
Harley Davidson a na něm člověk, muzikant, jehož si asi většina vybaví s bílou hřívou dlouhých vlasů a stejně zbarveným plnovousem. Možná bohém, ale určitě skvělý muzikant. Dovolte tedy malé připomenutí části jeho díla.
Jirka Oulický
Albertov 17.11.2014
Přemýšlím nad tím, zda bylo či nebylo patřičné házet po prezidentu Zemanovi vejce a další potraviny.Myslím, že to rozhodně nepřispělo důstojnosti akce. Na druhou stranu zase přemýšlím, zda důstojnosti akce přispěla přítomnost toho, kdo dva dny před tím tvrdil, že zásah na Národní třídě nebyl tak brutální a v podstatě tvrdý a brutální postup proti demonstrantům, kdy tehdejší ozbrojené složky státní moci uzavřely dav a vypouštěly jej jen přes uličku plnou až sadistických šílenců s obušky, bagatelizoval.
Jirka Oulický
Jak dlouho ještě bude komunistická demagogie nepostižitelná?
„Co se Srebrenice týče, dnes už je dávno prokázáno, že jde o lež západních médií a naší Madly, co si potřebovala vydělat pár ušmudlaných dolárků v Kosovu. Srbové jednak přistavili autobusy pro ženy a děti, které jednoduše nepostříleli - to na rozdíl od Oričových vrahů - jednak nepopravili 8 tisíc muslimů (kde jsou jejich mrtvoly? Nikdy se nenašli, za to jména mnohých zastřelených se objevila v jakýchsi volebních seznamech v BaH). Ale i kdyby je postříleli, pak by to udělali právem za zločiny, které napáchali v okolních srbských vesnicích. Kolik přitom zabili, mnohdy velice trýznivým způsobem, srbských sedláků a jejich žen a dětí, nám mainstream nesdělil. Nebylo jich náhodou mnohem víc, než 8 tisíc?“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |