Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Je suis Jacques Hamel

27. 07. 2016 18:10:49
Zaútočit na neozbrojeného je znakem zbabělosti, zaútočit na starého člověka je znakem zvrácenosti a zaútočit na kněze je znakem vlastní odpornosti.

Francie, potažmo Evropa a vlastně celý západní svět jen sklízí plody své pýchy, své nabubřelosti, že vše ví nejlépe, že netřeba respektovat základní, přirozené, jako věřící bych řekl Boží zákony, ale že můžeme konstruovat, zkoušet, projektovat věci nové. Obracet zavedený, fungující a přirozený řád věcí a dodávat místo toho své vlastní sociálně-inženýrské konstrukty.

Mučednická smrt nevinného, a podle dostupných informací v místě oblíbeného, stařičkého kněze jen přidává další střípek do mozaiky poznání lemovaného dalšími desítkami a stovkami nevinných mrtvých. Do mozaiky, která obviňuje všechny sociální inženýry, všechny zastánce teorie multikulturalismu, všechny ty, kteří si myslí, že ví lépe, než příroda, či Bůh, jak se má co dít, z jejich pomýlenosti. Snad bych měl použít i ostřejší slovo, ale myslím, že ani nejostřejší výraz nemůže zhodnotit jejich osobní morální spoluvinu na smrti většiny obětí islámských teroristů.

Již téměř dvě a půl století, od prvopočátků francouzského osvícenství a především od Francouzské revoluce z roku 1789, sledujeme postupný rozklad evropské civilizace. Onen rozklad, který mnohdy byl chápán (a tady přiznávám, že v mnohých ohledech, především pak v otázce lidských práv, oprávněně) jako pokrok, byl veden především útoky na jeden z kořenů západní civilizace, na křesťanství. Oněch útoků od nešťastného roku 1789 bylo mnoho. Všechny pak ale měly jeden společný znak. Nahražení zákonů Božích, zákonů, které jsou základním stavebním kamenem křesťanství, nějakými novinkami, pokusy o „vylepšení“ světa.

Stále mám v paměti promluvu Mons. prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc., dr. h. c., probošta Kolegiální kapituly Všech svatých na Hradě pražském, z počátku roku 2015. Promluvu, která proběhla sociálními sítěmi, promluvu, která byla tvrdým obviněním všech strůjců různých sociálně-inženýrských pokusů. Promluvu, v níž zazněla i tato slova: „Jsem Evropan, protože jsem Čech. Narodil jsem se českým rodičům, vyrostl v české zemi a beru vážně bídu i slávu svého národa. Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury. (...) Jsem člověk, jmenuji se Petr Piťha a nejsem nějaké 361 106 lomeno 038 rodné číslo ani 372 pomlčka 2 lomeno 015 identifikační číslo oprávnění, ani PIN ani VIPN ani jakékoli jiné číslo. Jsem člověk, protože mám svědomí a nesu zodpovědnost." při ekumenické bohoslužbě na závěr festivalu Mene Tekel. Promluvu, která byla obviněním nás všech z naší prázdnoty, lhostejnosti, pýchy a nepokory. Promluvu, která dnes stále aktuálněji varuje nás všechny před vyprázdněním, před likvidací křesťanských hodnot, před různými pokusy vše vylepšovat.

Pokusů, kdy Evropané zkoušeli změnit přirozený řád, kdy popírali Zákony Boží, kdo chce, může hovořit o zákonech přírodních, bylo mnoho. Z těch nejhrůznějších jmenujme dva – komunismus a nacismus. Zastánci obou těchto ideologií si více, než kdokoliv jiný, myslel, že může měnit Boží zákony, že může experimentovat, a tak naši předkové a mnohdy i my sami jsme byli svědky nejrůznějších a nejhrůznějších pokusů o demontáž těchto zákonů. A pokaždé tyto pokusy o vykořenění křesťanství končily stejně – hromadou mrtvých. A začalo to už za Francouzské revoluce. I tam pokusům o vymýcení křesťanství, o vytvoření své vlastní, nové víry, padlo za oběť mnoho nevinných lidí. A nebyli to pouze křesťané, kdo umíral. Byli to i ti, kteří se podobnými ideologiemi nechali zlákat, kdo jim uvěřil a chtěl v jejich jménu budovat nový, „lepší“, svět. Jak se ukázalo, vždy ten nový svět byl v důsledku horší, než ten původní. A to i v případě Francouzské revoluce, protože trvalo mnoho desítek let, než k aspoň částečnému naplnění ideálu „Volnost, rovnost, bratrství“ vůbec došlo. A mým osobním názorem je to, že bez této revoluce by Francie k tomuto naplnění došla mnohem dříve. Byla to právě Francouzská revoluce, která dala v důsledku vzniknout Napoleonskému císařství, období válek po celé Evropě, a tudíž období krajní nesvobody, krajní nerovnosti a místo bratrství pak nastoupilo nepřátelství.

O zlu, které přinesly ideologie nacismu a komunismu snad netřeba se rozepisovat. A u zastánců obou ideologií bylo vždy křesťanství jejích nepřítelem a bylo třeba jej vytlačit z veřejného prostoru, zastrašit a v konečném důsledku i zlikvidovat. A platí to bez ohledu na to, že někteří lidé hlásící se ke křesťanství, některou z těchto ideologií podporovali. A bez ohledu na tuto kolaboraci některých lze říci, že křesťané proti těmto ideologiím obstáli se ctí, byť je tato čest vykoupena smrtí mnoha z nich. A týká se to všech denominací křesťanských církví, katolíky počínaje a všemi protestantskými církvemi konče. A přesto, především pak nacismus a komunismus, něčeho dosáhli. Dosáhli toho, že křesťané, tedy ti, kteří stále nesou základní stavební kameny Euroatlantické civilizace, jsou částí Evropanů ostrakizováni, uráženi, ponižováni, zatracováni .... Neblahé důsledky obou diktatur minulého století neseme s sebou stále.

A na roveň nacismu či komunismu, zatím z pohledu nebezpečnosti oněch myšlenek, lze postavit i ideologii multikulturalismu. I ona chce popírat základní, přirozený běh věcí, i ona chce popírat Boží zákony, i ona ve své podstatě pronásleduje křesťany. Když už ničím jiným, tak třeba i tím, že o skutečném, fyzickém, pronásledování křesťanů informuje jen minimálně a pokud, pak je velmi opatrná k jasnému a přímému označení pachatelů těchto zločinů. V zájmu jakési pokřivené politické korektnosti jen málokdo před pouhým týdnem věděl, že jen v roce 2014 došlo přímo ve Francii k téměř 600 útokům na křesťanské kostely, modlitebny a židovské synagogy. O to významněji vnímám slova pražského arcibiskupa, Dominka kardinála Duky, který v souvislosti s vraždu otce Jacquse hovořil o nebezpečném precedentu a o kostele hovoří: „Kostel, natož pak bohoslužba nikdy nebyla a není místem pro demonstraci, aktivismus, ani jiné násilné prosazování své vůle. Je to místo setkání s Pánem, odkazem víry našich otců a místem slavení eucharistie.“, a tleskám odvaze a jasnosti sdělení jednoho z mých přátel, kteří oblékají kněžské roucho, P. Milana Badala, ředitele odboru vnějších vztahů Pražského arcibiskupství, který včera v přímém vstupu do vysílání ČT24 řekl doslova: „Mluvčí francouzského ministerstva dvě hodiny po té tvrdil, že nemůže říct, že to je kněz, nemůže říct, jak zahynul. I toto je obraz politického přístupu francouzských odpovědných orgánů. To přece je něco šíleného, když všude ve světě, ve všech novinách, mají portrét toho kněze i jeho životopis a i vědí, jak zemřel, tak francouzská vláda nechce a nemůže nic říct, to je, podle mě, opravdu naprosto skandální způsob, jakým se ty věci řeší a jak se neustále kamuflují. Stejně tak jako to rozdělování špatného islamismu a úžasného islámu. To přece tak není, nalejme si čistého vína, je to naprosto jinak a to jsou jenom řeči, které mají dodat odvahu těm, kdo nás tady budou dál a dál terorizovat.“ I přes snahu redaktora donutit respondenta k více politicky korektnímu prohlášení, pater Badal pokračoval: „Ty neustále řeči o tom, že budeme solidární, že všichni jsme v šoku, musíme se semknout, to jsou jenom krásné řeči politiků, ale ve skutečnosti se neděje praktického vůbec nic.“ A do těchto slov zapadá i dnešní prohlášení kardinála Duky jako předsedy České biskupské konference: "V situaci, které čelíme však nestačí jen slova lítosti a semknutosti, ale je zapotřebí, aby od slov došlo také ke skutečným krokům opravdové obrany a ochrany těch, kteří jsou vedeni jak ovce na porážku (slovy Bible)."

Ideologie multikulturalismu je stejně stupidní a nebezečná, jako je ideologie komunismu. Domnívá se, že lze dosáhnout dlouhodobého soužití různých kultur v jednom prostoru, aniž by docházelo k mezikulturním třenicím, sporům a násilí. Jak nás ta druhá kultura krásně obohatí. Ano, teorie je to hezká a zajímavá, ale nefunkční. Nefunkční potud, pokud je jedna kultura agresívnější, má ve svých kořenech určitou nadřazenost, jakou mají muslimové o nadřazenosti svého náboženství, místo pokory křesťanů, k níž křesťanství bylo vždy vedeno a dlouhodobým vývojem k ní opravdu v souhrnu dospělo (a opět nepopírám vyjímky, protože není pravda, že co křesťan, to pokorný takřka světec). Ale též se nesmí zaměňovat pokora s nemožností se bránit. A falešná politická korektnost, věrný průvodce sociálního inženýrství, pak onu nemožnost se bránit přímo vyvolává.

Část Evropanů pod vlivem nacismu a komunismu a později pod vlivem multikulturalistů zavrhla Boha, jako Tvůrce přirozeného řádu věcí a domnívá se, že tento řád lze beztrestně měnit. Jak jsme viděli v minulosti, jak u nacismu a komunismu, tak i u Francouzské revoluce, vždy podobné pokusy doprovázely jen potoky krve a úpadek morálky a destrukce obecně platných hodnot lidství. A platí to i dnes. Prosazování ideologie multikulturalismu vede nejen k vraždění nevinných obětí, protože v zápalu pseudohumanity vítáme všechny příchozí do Evropy, mezi nimiž prostě jsou i lidé nebezpeční, ale i k vzestupu popularity mnohých populistů, jejichž cílem není nějaké „vyřešení otázky imigrantů“, pokud nebudeme hovořit o nějakém konečném řešení po vzoru nacistů, ale především uzurpení moci a vymýšlení jiných, nových konstruktů zlepšení lidské společnosti. Jejich společným znakem je obvykle opovrhování vírou obecně, ale též i urážky křesťanů, šíření nejrůznějších pomluv na církve, vození se po proticírkevních náladách ve společnosti. Už jen tyto společné znaky jasně ukazují, že oněm populistům nejde o nějaký návrat k přirozenému běhu společnosti, který fungoval celá staletí, ale právě o jeho demontáž a nahražení něčím novým, stejně nebezpečným, jako jakýkoliv jiný sociálně-inženýrský pokus.

Možná se mýlím, ale jako jediný možný způsob záchrany naší civilizace vidím návrat ke křesťanským kořenům naší společnosti. Přijetí Boha jako Tvůrce všeho, včetně řádu společnosti. Neumím si to sice představit, ale vnitřně cítím, že tento návrat je možný. Pro zapřisáhlé ateisty je možné Boha zaměnit za přírodu, protože to, co křesťané vnímají jako Boží zákony, mohou ateisté vnímat jako zákony přírody. Jen přiznání, že naše kultura stojí na křesťansko-judaistických základech (ano, už slyším, že demokracie je už z antiky, z doby předkřesťanské, jenže to byla demokracie, kde rovnost platila jen pro svobodné, nikoli pro otroky, rovnost všech lidí, minimálně rovnost před Bohem, přináší až křesťanství), respektování institucionalizované víry v podobě křesťanských církví a v podobě Židovské náboženské obce, ustání ostrakizace církví a věřících, může přinést naději. Naději pro Evropu, naději, jejímž jedním z mučedníků je i otec Jacques.

Je suis Jacques Hamel. Je suis Jirka Oulický. Parafrází slov Mons. Piťhy: „Jsem člověk, jsem muž, nejsem číslo. Jsem běloch, aniž bych upozaďoval kohokoliv jiného. Není to projev rasismu, ale vědomí, že existují lidé různých ras a vědomí, že přes naši rozdílnost jsme stejní. Jsem svobodný člověk se svobodnou vůlí, který se jednou ze všech svých činů a myšlenek bude zodpovídat, tudíž nesu s sebou všechny své viny a prohřešky. Jsem individualita, neopakovatelná ve své podstatě a jedinečná ve svých myšlenkách i činech, zcela stejně, jako kterýkoliv jiný člověk. Nehodlám se v rámci jakékoliv korektnosti měnit, žloutnout, černat, přijímat jinou víru, mluvit jiným jazykem či používat jiný způsob vyjadřování. Jakoukoliv změnu jsem ochoten podstoupit výhradně jen ze své vlastní svobodné vůle. Jsem křesťan a věřím v nekonečnou dobrotu a milosrdenství našeho Stvořitele. Jsem křesťan a věřím v lidskost. Jsem svobodný člověk a vyznávám svobodu ostatních. Jsem však také svobodný člověk a budu bránit svobodu kohokoliv jiného, pokud si nějaký šílenec usmyslí, že v rámci prosazení své svobody může potlačit svobodu druhého. Vnímám přirozený, Boží, řád věcí jako jediný možný a fungující ve prospěch všech lidských bytostí.“

V Lounech, na svátek sv. Gorazda a jeho druhů, přímého následníka sv. Metoděje 27.7.2016

Jiří Oulický

Zdroj:

osobní stránky Dominka kardinála Duky s výzvou ČBK

Projev Mons. Petra Piťhy na festivalu Mene Tekel

Rozhovor P. Milana Badala pro ČT24 ze dne 26.7.2016

osobní profil J.E. Dominika kardinála Duky na Facebooku

Autor: Jiří Oulický | středa 27.7.2016 18:10 | karma článku: 28.98 | přečteno: 983x

Další články blogera

Jiří Oulický

Ano, bude nejhůř

Jak by mohlo vypadat zpravodajství v nové soukromé televizi ANOva v roce 2022 půl roku po dalších volbách.

21.9.2016 v 18:59 | Karma článku: 29.32 | Přečteno: 1174 | Diskuse

Jiří Oulický

Církev uctí památku zavražděného kněze a ... média mlčí

V pátek 29.července vydalo předsednictvo ČBK výzvu k uctění památky zavražděného kněze Jacquese Hamela vyzváněním zvonů v den pohřbu tohoto mučedníka. A média?

1.8.2016 v 18:42 | Karma článku: 30.81 | Přečteno: 1302 | Diskuse

Jiří Oulický

Kde je mlíkař?

Tahle klasická otázka ze známého, dříve trezorového, filmu „Skřivánci na niti“ mě napadla při dnešním sledování dění na sociální síti Facebook.

8.2.2016 v 19:42 | Karma článku: 26.28 | Přečteno: 878 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

Kostky jsou vrženy

... a co bude dál, záleží ne na všech, ale na mnoha aktérech volebního klání, které pravda z dnešního pohledu, nebylo asi příliš šťastné - ale po bitvě, bývá mnohý generál, jak se říká. 3 + 1 osobní postřeh k výsledku voleb.

22.10.2017 v 12:30 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 454 | Diskuse

Richard Siemko

Volby 2017 a chytrému napověz, hloupého trkni

Vždy po volbách si dám tu práci, že si spočítám, kolik vlastně údajné parlamentní strany získaly skutečných hlasů v procentech z počtu oprávněných voličů.

22.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 777 | Diskuse

Josef Hejna

Futro šikmookého hokynáře

Před volbami do poslanecké sněmovny jsem měl dva tiché sny. Nesplnil se žádný, ale čekal jsem to. Hokynaření s emocemi většinou zabírá, bohužel.

22.10.2017 v 12:00 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 290 | Diskuse

Simona Podlipská

Uhodněte nejvýnosnější povolání v Čr - vysoké příjmy a nemusíte platit daně.

Je to jednoduché. Je to naprosto legální, nemusíte z výdělků platit daně i když máte velmi nadstandardní příjmy a stát vás ještě bezproblémů dotuje - platí za vás zdravotní pojištění a také dává příspěvek na bydlení a další dávky.

22.10.2017 v 10:22 | Karma článku: 25.47 | Přečteno: 961 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Co bych teď udělal, být Andrej Babiš

Především bych koupil dvě bedny šampaňského a jednu z nich bych poslal Bohuslavu Sobotkovi a druhou Miroslavu Kalouskovi jako poděkování za své volební vítězství, protože jestli se o ně někdo opravdu zasloužil, byli to ti dva.

22.10.2017 v 10:19 | Karma článku: 28.34 | Přečteno: 1407 |
Počet článků 113 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1289
Jsem člověk ..... zatím .....


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.