Zasloužená karma.

Dík za připomínku!!!

Chrástku, stále jste na černé listině a nepřeji si, abyste trollil pod mými články

článek není o tom co se stalo, nýbrž o tom, co se panu autorovi honí v hlavě. Vidíme tedy, jak by chtěl aby děje minulé probíhaly, jak by se mu to nejlépe líbilo. Z podobných představ pak vznikají dobové dokumenty, různé polodementní zprávy vyšetřovatelů ÚSTR a podobně. S realitou to nemá mnoho společného, jde o fikci, která je tvořena proto, aby vešla do čítanek a dějepisu.

Některé konkrétní výroky, včetně výhrůžek přímým násilím jsou svědecky podložené lidmi, kteří byli v předpokoji kardinálova pokoje a část hovoru tak vyslechli. Současně je svědectvími doložena opilost církevního tajemníka (mimochodem, jeho záliba v alkoholu byla nejspíše i příčinou jeho předčasné smrti - zemřel, pokud mi je známo ještě před šedesátým rokem věku), stejně jako jeho neurvalost a buranství.

Jinak máte pravdu, že jde o příběh částečně vyfabulovaný. Ovšem je vložen do zdokumentovaných reálií. Navíc jsem z příběhu vypustil postavu dalšího sekretáře pana kardinála i svědectví sestry Aimony, která toho osudného dne byla na biskupství přítomna, neboť se o pana kardinála v době jeho rekonvalescence starala.

Jen poznámka: v r. 76 jsem závěrečné měsíce "převýchovy" trávil na odd. č.6 na Borech. Tehdy jsem se tam potkal s velice milým a smířlivým člověkem, tehdy téměř sedmdesátiletým salesiánem, páterem Jurečkou z Ostravy. Dostal, myslím, trest 3,5 roku, jehož skutkovou podstatou bylo nepovolená výuková shromáždění mládeže. Ven už nešel. Zemřel v nemocnici díky opožděné lékařské péči.

Že by až tak, no toto

K tomu není třeba slov. Děkuji za připomínku

Takoví budou jistě proti restitucím

Článek je primárně připomínkou čtyřicátého výročí úmrtí kardinála Trochty. S restitucemi nijak nesouvisí.

Perfektní.

Do ztracena