Díky za tuto vzpomínku na osobnost, kterou jsme neprávem dlouhá léta opomíjeli. 

V příběhu Josefa Toufara je hodně symboliky. Tak třeba ono "kymácení" kříže (ať již v tom vidíme zázrak či nikoli) symbolizuje nastávající těžká léta pro církev. Zoufalá snaha brutální moci eliminovat "zázrak" končí "výrobou" světce a obrovským povýšením pouhého kymácení kříže na mimořádně silný příběh dávno překračující hranice naší malé země.

Smrt Josefa Toufara 25. února staví proti sobě komunistické takzvané vítězství pracujícího lidu a jeho časný následek. A dává všem dobrým lidem do úst silný argument a příležitost slavit 25. únor také, a přitom úplně jinak, avšak o to pravdivěji.

Snad se dožiji toho, že v Číhošti (a snad ne je tam) uvidím ne jen pomníček či pamětní desku, ale také sochu člověka, kterého bychom si měli připomínat jako mučedníka jedné z nejzrůdnějších ideologií v dějinách lidstva.

dobře napsáno...karma...hezký den...ZD...

zajímavý článek

koukám, že text u fotek dělá přesně to, co admini slibovali, že s novým redakčním systémem už dělat nebude

Pekny clanek, dekuji ... 

.

Ale pockejte, az to objevi rudy Petrik a banda jeho soudruhu ...

Pěkný, sympatický, milý článek, gratuluji.